Ivča se ptá:

Ahoj, prosila bych, aby mi odpověděl muž zralý a odpovídající mému věku. Jsem dva roky rozvedená, není mi lhostejný muž bydlící v sousedním domě ( také rozvedený ) a ze vzájemné oční komunikace tuším, že ani já jemu. Nechci ho ale nijak uhánět, a tak jen doufám, že se občas potkáme, pohlédneme na sebe, usmějeme a tím vše končí. Myslím si, že zralý muž, pokud by měl o ženu skutečně zájem, oslovil by ji sám nebo se mýlím? Jak mu mám podle Vás dát ještě jinak najevo své sympatie? Cítím se osamělá. Díky za odpověď.

Tohle není o zralosti, Ivčo. To je prostě láska. Zkus si představit co mu běží myslí... "Taková krásná ženská- mám ji oslovit? - co když je zadaná... Na nic nečekej a... Normálně jej oslov, nebo promarníte všechny tyhle krásný okamžiky jen očekáváním. Pamatuj, že očekávání ničí vztahy. Nic neočekávej, o všechno si jasně řekni. To je ta alternativa mít nebo nemít. Počkej na něj hned dnes a pozvi ho na kafčo (v zásobě měj taky čaj). Jestli to myslíš vážně, tak rovnou rozdělej láhev červeného. U toho se líp povídá. Co mu chceš říct, to víš, takže ti přeji hodně štěstí a úspěch.