??? se ptá:

Ahoj, jsem sice vdaná ale s manželem nežijeme už asi 6 let.Každý máme svoje, jen do toho rozvodu se nám nějak nechce.Ale v plánu to je.Vždycky jsme si dobře rozuměli, ale manžel si nešel jinou ženu, tak odešel...ale někdy mě přijde že ne úplně...pořád má tendenci komunikovat /to mi nevadí/...ale chce jezdit na výlety a chodit na večeře a mylsím že i víc.Nechápu to proč to dělá, ráda bych věděla mužský pohled na tuto věc.Děkuji

Na světě je to tak zařízené, že když neukončíme jedno, nemůžeme se plně soustředit na druhé. Takže dokud nemáte ukončený vztah, pořád vás to bude oba svazovat. On se vrací k tobě (ona trpí), on se vrací od tebe (ty trpíš), on trpí taky, ale on to nepřizná. A teď ta horší modelová situace. Potkáš muže - exkluzivního. On má vše vyřešené, jsi přesně to, co on hledá. Všechno vypadá idylicky. Přesně do chvíle, kdy zjistí, že jsi vdaná. Můžeš říkat potom co chceš. Opravdu exkluzivní muž (kterého by chtěla mít každá), nebude čekat dva roky až se rozvedeš, nebude chtít být součástí tahanic, nebude... Celé to prošvihneš, jen proto, že nebudeš připravená. Pokud by chtěl dítě, máte úplně smůlu (ze zákona se bude jmenovat po manželovi). A teď to nejlepší. Tvůj manžel není excelelentní muž, nechává si tě jako pojistku. Kdyby náhodou tam někde něco nedopadlo. On nevěří ani svému vlastnímu vztahu. Rozumíš? On nevěří sám sobě. Chceš s ním být vdaná? Ve skutečnosti si rozvodem oba pomůžete (on navíc stoupne na ceně u té své - určitě si nemyslíš, že je jurodivá z toho, že má doma ženáče) a hlavně otevřete si dveře pro plnohodnotný vztah s někým jiným, lepším (nezapomeň, že na světě jsou tři miliardy mužů - máš z čeho vybírat). Skvělý výběr a skvělý každý další den