Klára se ptá:

Je normální,když ženatý milenec,poté co ho vdaná přítelkyně opustí,napíše jejímu manželovi o jejich mileneckém vztahu?

Milá Kláro: Celé mi to pak už připadá jako Kocourkov, schizoidní... Zkusím Ti proto nejdřív "opáčiť" otázkou... Je "normální", aby ženatý muž měl milenku? Proč se tedy ženil? Neříká se u manželského slibu něco jako že si budou věrní až za hrob a tak dále? Úplně stejná je i "normální" otázka na vdanou "přítelkyni". Proč má přítele na sex? Nestačilo by jí s tím přítelem si popovídat o počasí, dětech, apod. Jak to má těžké doma s mužem? Ale zůstat mu věrna? Kdo jiní, než přátelé nám můžou pomoci? Proč porušuje svůj manželský slib rovněž? Neměla by s přítelem spíše řešit, jak napravit své manželství? Jinak řečeno, má ještě dnes pak manželství smysl jiný, než že si uděláme hezkou party, o které se pak bude hodně mluvit (auto, šaty, dárky kdo přišel, kdo ne, kdo co dal...) a my se chvíli ještě fotkami chlubit... Dokud se nerozvedeme. O tom pak taky budeme mluvit, jsme tím pak zajímavý chvíli rovněž... Teď se vrátím k Tvé otázce, aby to nevypadalo, že se z ní chci vyvléct... V končícím (jakémkoliv) vztahu, je na tom psychicky hůř ten, který v něm "zůstává". Tedy "ten druhý", co neodešel... Myslím, že je to jedno, jestli je to muž nebo žena. Pak se každý vyrovnává s tím po svém. Je to věc povahy - ne pohlaví - jak se s tím vyrovná... Mstou, přímou nebo zákeřnou, alkoholem, sportem... Nebo v klidu, jen časem... Emoce jsou silná záležitost, a poprat se s nima ne každý vždy v tom nastalém stresu umíme, zvládneme, jak by si to ten druhý [co se na ten krok už dlouho duševně připravoval] představoval... Omluvu však v tomto případě nemám ani pro muže, ani pro ženu, Kláro... Pekný den