Nabuko se ptá:

Jsem těhotná a manžel se zamiloval do jiné ženy. Přišla jsem na to a dala mu ultimatum - buď ukončit nebo se sbalit a jít. Řekl, že v žádném případě nechce opustit nás a slíbil, že to ukončí. Hned druhý den jsem zjistila, že jenom lhal - psal té své milé, že to musí zařídit tak, aby to neprasklo i na ní (má přítele a malé miminko). Takže jsem ultimátum zdůraznila řekla, ať vypadne hned. Byl z toho dost vedle. Nakonec opět přislíbil, že to ukončí, že nikdy ani jeden z nich neuvažovali o tom, že by spolu byli. Napsala jsem sms té jeho. Ona na to zareagovala tak, že manželovi napsala, že jim to přerostlo přes hlavu a že to ukončuje. Manžel mi oznámil, že teď už mi lhát nebude, že to opravdu skončilo, i když se opravdu zamilovaný, atd. Řešili jsme to celý den. Sypal si popel na hlavu a řekl, že to nedokázal ukočírovat, že nás s malým nechce ztratit. Nevím, jestli mu teď můžu ještě někdy uvěřit, když mi tolikrát lhal.

Odpuštění je božské, Nabuko... Ovšem ne každý z nás je obyčejně schopen "býti na chvíli bohem"... Taky ani nejsme schopni vždy přijmout odpuštění. Tak jak by si to zasloužilo. Tedy s pokorou... Takže tímto neříkám, že je to nejlepší rozhodnutí ani v Tvém případě. Ovšem určitě bych jej já na Tvém místě rovněž zvažoval. A stejně bych to řekl například i Tvému choti, pokud by situace byla v obráceném gardu.... Velikost člověka, vztahy, lásky dvou lidí se pozná právě v krizových situacích. Jak podrží jeden druhého. Ty máš právě jednu "na talíří svého života... Nezávidím Ti jí, musím říci úpřimně... Co bych ovšem na Tvém místě dělal prakticky? Odpustil. Ale byla pak na něj tvrdá. Pokud to myslí on úpřimně, své pokání - tak to vezme, skousne. I když možná bude frflat... Dala mu podmínky, jakékoliv uznáš za vhodné, aby ukázal, do jaké míry je jeho "sypání popela" na hlavu skutečné... V každém případě už máš u něj opakovanou lež. Takže obelhávat se do nekonečna je skutečně blbost... Ale možná to skutečně myslí jako chlap - a alespoň na pár let dá zase pokoj a bude vzorný otec své - Tvé, Vaší - rodiny... Přeji Ti to, Nabuko. Přeji vám to... Juraj PS: V každém případě vašemu vztahu "něco" chybí, když jeden z vás po krátké době, v očekávání nové přírustku (jeden z nejkrásnějších období málokrát se opakujících, dvou mladých lidí, kdy jeden druhému můžou ukázat hodně - a ještě více - co v nich je, co pro druhého jsou ochotni udělat...) potřebuje mít druhý vztah... Nebo je založen na hodnotách, které mu nepřejou z dlouhodobého hlediska? To si ovšem už musíte zodpovědět vy dva mezi sebou... Možná ten jeden den mluvení na to nestačil, nestačí...