Judita se ptá:

Dobrý den, jmenuji se Judita, mám přítele...jsme spolu už 3 roky...a náš vztah je moc hezký....samozřejmě až na občasné hádky. Nedávno jsme se rozhodli, že spolu budeme bydlet...přijde mi to jako normální a správná věc...mám ale nějaké obavy. Víte, já si nerozumím s jeho matkou....(je jedináček a ona ho vychovávala sama, má přítele makedonce a společně také podnikají...a často se hádají)....mám prostě pocit, že mě nemá ráda...že bojuje s tím, jaká jsem a s tím, že jí 'kradu' syna. Stejné pocity jsou ve mě...vážím si jí jako ženy, je hodný člověk a spoustu toho zvládla...ale jako s matkou svého přítele s ní moc nevycházím. Po naší poslední hádce se ve mě cosi zlomilo a už bohužel za každou její větou vidím útok na svoji osobu....přijdeme s přítelem k nim a ona pozdraví jen jeho...dělá, že mě nevidí....telefonuje na balkoně a ani mě nepřijde pozdravit později. Když přijdu já a řeknu, že ji jdu pozdravit...řekne, že mě viděla, když telefonovala....není to divné??? Jsem paranoidní??U té poslední hádky na mě křičela, že je jen její, její, její....nevím, co si myslet.Dokonce mi ani nepopřála k loňským narozeninám.... Můj přítel vždycky upřednostňoval matku přede mnou....'vždycky vyhrála'...nezastal se mě ani když slyšel nějaké její hlouposti....mlčel...potom jsme se pohádali spolu. Debatovali jsme spolu o této pro mě neúnosné situaci milionkrát...a on nikdy nic neudělal....až teď. Když jsme se rozhodli bydlet spolu, začíná se mě zastávat....začíná mě brát jako svého partnera....

Judito: „Bydlet spolu“, neznamená bydlet s jeho matkou. Ale jen s ním. Doporučuji alespoň 5 km vzdušnou čarou od jeho maminky. Co se týče přímo Tvého přítele. Vypadá to, že Tvůj přítel do dnešního dne bydlí s matkou. To znamená, že se ještě neodpoutal od ní jako dítě. Nejen jako od matky, ale ani jako od ženy. Takže když to přeženu, tak je jeho matka stále jeho „první ženou“, první dámou... Tohle se nezmění, dokud on sám od maminky neodejde. Zatím je jednoznačně k ní připoután „pupeční šňúrou“. To ovšem neznamená, že pak máš vyhráno. Jsou prostě lidé, kteří se ani psychicky od svých rodičů neodpoutají, ani po létech. To se může změnit jen, když skutečně fyzicky odejdou od svých rodičů. Čím dřív v jejich živote se tak stane, tím líp. Nevím, jestli je Tvému příteli 22, nebo 30, ale věk bude mít vliv i na jeho další „závislost“. Na mamince. Navíc, jak říkáš, je i jeho maminka na něm hodně a hodně závislá, když jej vychovávala sama, bez muže, navíc si troufám říct, že asi jako jedináčka... (V obráceném gardu může být její syn teď jejím „prvním mužem“, bez ohledu na to, že má právě i přítele... Ale přesný psychologický rozbor Tvého případu nechám raději na odbornících, Freud se jím věnoval celý život) Můj názor (a je celkem silný) je, že pokud Tvůj přítel neodejde od maminky – tak mu to nevydrží, ta avizovaná změna, o které píšeš. Bude to věčný a nikdy nekončící „boj o pozice“ „první" a "druhé" jeho „královny“. Tebe a jeho Maminky. Co se stane, když začnete spolu bydlet – ale s jeho maminkou? Dovol mi se „podívat do křišťálové koule“... Bude to ješte horší. Jak to skončí? Rozbije Ti to vztah, jeden z vás, možná oba, možná dokonce všichni tři skončíte na práškách či v čekárně na psychiatra... Podle toho, co píšeš, je to už celkem silně nezdravý vztah a trojúhelník, mezi vámi. A ten lepší případ? Začnete spolu „skutečně bydlet“ – JEN VY DVA, ty a přítel– někde jinde, samy, maximálně s pejskem nebo kočičkou či křečkem (při péči o něj si navíc vyzkoušíte, jak vám to pak půjde s dítětem... pro Tebe taky dobrý test muže, co je v něm, věř mi), a ke své (potenciální) "tchýni" budeš chodit jen na oběd, jednou za 2 týdny. Podobně ona k vám... Pak se můžete potkávat na ulici, nesmí však pak každý den, ani každý druhý, skončit on u maminky na „domácí maminčině polévčičce“, kterou má Tvůj přítel tak rád... Jen proto, že ty právě nebudeš večer vařit. Jedině tak máš možnost (dle mého ryze subjektivního názoru, který Ti nevnucuji, jen sděluji) „zlomit“ nezdravou závislost vzájemnou Tvého přítele na mamince a maminky na něm. Držím palce, Judito. Když budeš silná a půjdeš správným směrem - zvládneš to, a bude vám fajn. Ale i to Tě ještě bude bolet, je to dlouhý proces, dokud se to změní... (Vaše dítě to někdy změní dříve ...). Když budeš silná - ale budeš pokračovat v cestě „nesprávným směrem“ - zničí Tě to, nebo minimálně váš vztah. Ohledně další teorie Ti doporučuji si popovídat s odborníkem v dané oblasti, který Ti „více vědecky“ vysvětlí, co a jak a proč se teď děje mezi váma, a co mezi Tvým přítelem a jeho maminkou, a co se bude dít i dále... Juraj PS: Ještě mi dovol určit "skóre", při dalších deseti Tvých "bojích" o jejího syna, podobných, jako popisuješ, pokud se nic nezmění... 9:1, nebo 8:2. Pro jeho maminku... PPS: Nejseš paranoidní, Judito, jseš naopak správná holka, co zdravým "selským" rozumem cítí, co je správné...