kokliko se ptá:
Posledni dobou me tizi pouze jedna vec - a to svatba. Vim, ze panum pripada povetsine pripadu jako povrchni a nesmyslna zalezitost. Pro me je ale dulezite, aby muj pritel, se kterym ziju uz 3.5 roku a se kterym mam dite, prisel a pozadal me o ruku. Samotny akt svatby uz pro me neni tak dulezity, ale moje vypocitava dusicka proste touzi po tom, aby po ni bylo touzeno :o). A aby byla tuzba me dusicky ukojena, potrebuju, aby pritel prisel sam, aniz bych ho k tomu musela ponoukat. Nejsem typ zensky, co by dokazal do chlapa ryt kvuli svatbe. Jak tedy nenapadne naznacit. Ja vim - svatba neni vse, svatbou se nic nezmeni a bla a bla a bla... Chlapovi je o 20 let vice nezli me, jednou prohlasil, ze se musime vzit, ale vice uz se k tomuto tematu nevyjadroval.Zkuste se s ním pobavit o budoucnosti Vašeho dítka. O jeho zajištění, případném studiu,.... a jak dojde na dědictví, neb my zde také nebudeme věčně, tak ho to snad trkne a vzpomene si, co už kdysi naťukl. Bohužel nepíšete, jak je to dlouho, ale pokud je sklerotik, jako já, tak se mu to vybaví. V tom zajištění potomstva je totiž ta pravá výhoda manželství
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.