Janka se ptá:

Dobrý den, moc hezky se Vaše odpovědi čtou... Teď bych chtěla vědět, co odpovíte mě: Před časem jsem ovdověla po 35letém - takovém "normálním" manželství. Za celý společný život jsem neměla vztah s jiným mužem, přesto, že jsem s tou myšlenkou s přibývajícími lety koketovala. Mám báječné děti, vnuky, skvělou práci, dobré kamarádky, své bydlení, auto... Vypadám na míň, duševně se cítím ještě mladší. Dalo by se říci, že mi nic neschází. Ale - je mi smutno. Chtěla bych mít vedle sebe muže. Ne snad tak, jako to bylo s manželem, neboli se vdát a bydlet pohromadě (i když kdoví), ale někoho, komu by na mě záleželo, kdo by se nebál mi to říkat, komu bych stála za to, že by v sobě probudil ještě něco z kluka a stála bych mu za třeba drobné pozornosti. Několikrát jsem zkoušela se seznámit, ale nějak to nebylo to pravé - prostě, nezajiskřilo. Ráda bych, aby nějakému muži bylo se mnou dobře, a vážil si toho. Takže se Vás ptám: jsou ještě takoví? Myslíte, že jsou muži kolem 55 let, kterým schází totéž co mě, co chtějí život přožívat a ne jen přežívat? A hlavně jde jsou? Díky. J.

Vážená paní Janko! :-) Zcela určitě jsou! Neřeknu Vám kde konkrétně, > ale jistě HO najdete a prožijete mnoho krásného. Nejste jediná na světě, kdo ovdověl a je jistě i spousta mužů s podobným osudem a tužbami. Přeju Vám k tomu i do dalšího života všechno krásné a hodně štěstí při výběru toho pravého.