Mirunka (20-30) se ptá:
Asi se ve vás pánové nevyznám,nebo mám prostě smůlu...Mám umírající,né-li mrtvý tříletý vztah s o 10 let starším partnerem,ale to je kapitola sama o sobě. Nedávno jsem potkala někoho,kdo mě zajímal,tak jsem ho troufale pozvala na kávu a on to přijal. Asi po týdnu jsme se sešli,bylo nám fajn.Už dlouho jsem si s nikým tak nerozuměla a asi i jemu se to líbilo,ALE....Řekl mi,že jsem báječná,úžasná...ale že má partnerku,kterou NIKDY kvůli mě neopustí...není to jeho manželka,dítě nemají ani nečekají.Řekl,že kdyby byl sám,tak by byl semnou a byl by nejšťastnějším chlapem pod sluncem. Při loučení mi řekl,že mě nechce trápit a tak si to necháme jako milou vzpomínku...Někdy se prý zastaví na kafe, až pojede kolem(asi nikdy).Bavili jsme se i o sexu.Zjistili jmse,že se nám líbí stejné věci a on přiznal,že stejnou souhru s partnerkou nemají a že mu to chybí...Trochu jsme se mazlili,bylo to skvělé,nikdy prý nic takového nezažil..A já teď nevím,co mám dělat.Nejraději bych mu napsala,že se mi hrozně stýská, a že se nechci smířit jen se vzpomínkou,ale nevím jestli to má nějako cenu:-(Zítra to bude týden od naší schůzky a ještě se neozval.Mám ho nechat na pokoji? Děkuju za radu.
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.