Eva (20-30) se ptá:

Páni, zdravím Vás. Svému partnerovi nerozumím, jsem z jiné planety. Ale třeba mi právě Vy můžete pomoci objasnit jeho myšlenkové pochody. Je mi 28 let a žiju s přítelem přes 4 měsíce (a cca stejnou dobu se i známe). Byt je můj. Nepátrejte po tom, proč jsme se tak rychle sestěhovali. Prostě se tak najednou stalo. Nikdo to neplánoval, šlo to přirozeně. Doma nám to klape, přítel je pozorný, já k němu taky. Každý den se snažíme něčím milým překvapovat (exotické ovoce, čokoládičky..). Problém je ten, že přítel odmítá kamkoliv chodit. Pozvala jsem ho na večeři, místo toho šel na hokej (omluvila jsem to), tentokrát jsem koupila lístky na J.A.R. Bohužel mi sdělil, že opět nepůjde. Je mi jasné, že jde o alibismus. Vždy si najde nějaký problém, který okamžitě musí řešit. Ale pokud ho pozvou někam kamarádi, zajde s nima. Není pecivál, je sportovec. Ale se mnou sportovat odmítá. Vlastně jsme spolu nikde ve společnosti ani nebyli. Tvrdí o sobě, že společnost a bílé ubrusy nemá rád. Ale tohle se mi zdá jako extrém. Díky za názory.

Dobrý den Evo, Právě důvod, proč jste se přestěhovali tak brzo, by mě zajímal. Je dobré partnera nejprve poznat, než si ho nastěhovat do vlastního bytu. Jistě byste jeho charakterové vlastnosti poznala dříve a do společného bydlení se nehrnula. Domnívám se, že prostě máte jiné zájmy a postoj k životu než váš partner. Není to ani vaše chyba ani jeho, jen jste nekompatibilní. Zvažte tedy, zda vůbec má smysl ve vztahu zůstávat. Zda je možné se s vaším přítelem cítit dobře, aniž byste sama sebe předělávala.