Karolína (20-30) se ptá:

Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala: Znáte někoho ve svém okolí, kdo by byl pouze s jedním (a to prvním) partnerem od svých cca 16 let, dokázal s ním vychovat děti, vnoučata...? Jsme s přítelem už skoro 12 let, byl můj první, a já jeho, úplně ve všem. Mám ho moc ráda. Ale bojím se. Co když některý z nás začne za nějakou dobu mít pocit, že mu něco uteklo? Co když už v té době budou na světě děti? Na druhou stranu si říkám, riziko, že jeden z partnerů opustí rodinu je vlastně u každého vztahu...Co si myslíte o těchto dlouholetých vztazích trvajících od ranné puberty Vy?

Milá Karolíno, co si myslím já? Pokud dva lidé jsou vyzrálí, tak můžou spolu vydržet až do smrti a to i s prvním partnerem. Většinou to však bývá tak, že jeden z partnerů má po delší době dojem, že mu něco uteklo a že si vlastně nic neužil a následuje dohánění ztraceného času. Ale jak už ty sama si řekla, riziko rozpadu vztahu je pořád stejné a málokdo dokáže ovlivnit vztah sám. Jediné o co se můžeš snažit ty je, aby si byla Žena skvělá žena svému muži, aby vždy věděl, že znáš svojí hodnotu a že pod ní nikdy nepůjdeš. Že mu prostě za tu monogamii stojíš.