Pomněnka (30-40) se ptá:

Manžel podává po 7letém manželství žádost o rozvod a já zůstanu sama se třemi malými dětmi. Manžel mě obviňuje, že jsem zavinila rozpad manželství svou nedůvěrou k němu (je ale psychicky nemocný a jak mít důvěru k někomu, kdo vás obviňuje ze spiknutí, podávání otrávených jídel atd.). Zároveň dodává, že si mě nikdo nevezme a že mi to patří zato jaká jsem a jak jsem se k němu chovala. Nechci si hned hledat jiného partnera, ale na druhou stranu jsem ještě mladá. Myslíte, že se najdou muži, kterým nevadí tři pro ně cizí děti?

Milá Pomněnko: Tři malé "cizí" děti nejsou překážkou žádného vážného vztahu. Někdy dokonce to může být právě naopak. Mě však na Tvém příběhu zaujalo něco jiného... Když se vztah hroutí, obyčejně jsou do toho "namočeni" oba. A nestane se to ze dne na den... Ani "bláznem" se člověk nestane ze dne na den. A z každým "bláznem" se dá něco dělat, když ještě blázen není... Nakonec - i když je. To nebudu hodnotit, co když je to vše naopak a blázen seš ty? Ne, že bych si to myslel doopravdy, ale vzpomeň si na Andersenove Císařove nové šaty, například... I když o rozvod požádal On - není cesta jiná, zachránit manželství, "opravit blázna" kdokoliv z vás dvou to je - a já bych rád věřil, že nikdo... Myslet hned na nový vztah, nového chlapa - to se mi nezdá jako nejvhodnější cesta... A už vůbec ne pro vaše 3 malé děti. Myslíš, že jej nemají rádi? Co vás čeká? Soudy ohledně styku k dětem, "bláznovi" to asi nebudeš chtít umožnit? Mír a smír by byl lepší, jakkoliv k němu dospějete - nemyslíš? Nechceš se ješte v tom zastavit - i On, samozřejmě - zvážit jiné cesty, řešení? Klidně budu na to myslet i já, na dálku, spolu s Tebou, pokud by Ti to mělo pomoci, řekněme v pátek 30. května 2008 večer, o 22.00 hod?