O městě Hořice v Podkrkonoší jsme nedávno psali zejména v souvislosti s legendárními trubičkami, proslavenou galerií sochařských plastik a známými motocyklovými závody. Toto malebné město však může nabídnout rovněž i mnoho historických památek.

 

fotografie: Petr Matura

Náměstí Jiřího z Poděbrad dominuje novogotická budova radnice postavená v roce 1872 a pozdně barokní mariánský sloup se sochou Panny Marie, který se na své místo vrátil až v roce 2005, jelikož byl v minulém století po únorovém převratu demontován. Na náměstí najdeme také i městské muzeum, které bylo založeno již v roce 1887 z iniciativy místních vlastenců, V letech 2017-2019 prošla budova muzea rozsáhlou rekonstrukcí a může tak nabídnout interaktivní expozice, zaměřené na místní kamenickou a sochařskou tradici. Expozice zcela jistě zaujme i laika, který se v sochařství běžně neorientuje.

Po prohlídce muzea mohou kroky návštěvníků zamířit do zámku, nacházejícího se nedaleko náměstí. Zámek byl postaven na místě vyhořelé tvrze a je spjat zejména s italským rodem Strozziů, pocházejícím z Florencie. Tento rod v Hořicích založil jedinečnou nadaci na podporu válečných invalidů. Znak rodu je možné vidět nad vstupním portálem. Zámek střídal majitele a v moderní době byl dlouho sídlem lesní správy. Dnes se v zámku nachází motocyklová expozice „Czech Road Racing“, která se věnuje historii závodních motocyklů. Zámek je otevřen v turistické sezoně. Jen pár kroků od zámku se pak lze občerstvit v místním pivovaru, který po více než čtyřiceti letech obnovil tradici vaření piva v historické budově pivovaru z roku 1895.

Nedílnou součástí Hořic byla kdysi také židovská obec. Židovské město v Hořicích je poprvé připomínáno v 1. polovině 16. století a v polovině 19. století žilo v Hořicích až 400 Židů. Památkou na ně je barokní synagoga, která dnes slouží jako modlitebna Církve československé husitské. Další památkou na židovskou komunitu je starý židovský hřbitov v severní části města. Nový židovský hřbitov se nacházel na vrchu Gothard, ale v 60. letech byl zrušen a zachovala se z něj pouze židovská obřadní síň, jež dnes slouží civilním pohřbům.

Při prohlídce města nelze vynechat ani Smetanovy sady na úpatí zmíněného vrchu Gothard. Ty vznikly z iniciativy hudebního spolku Dalibor. Jako první sem byl umístěn pomník Bedřicha Smetany. V roce 1910 přibyl pomník Antonína Dvořáka a postupem času byla tato přírodní galerie doplněna pomníky dalších významných osobností, jako například Mikoláše Alše, Jánošíka a jiných. Připomínkou husitské tradice je pak sousoší Husitů na stráži. Nejznámější je však jistě plastika Krakonoše od sochaře Ladislava Šalouna z roku 1908, která se stala symbolem Hořic a najdeme ji i na řadě pohlednic.

Po procházce parkem můžeme pomalu vystoupat na legendární vrch Gothard. Cestou je možnost navštívit galerii plastik, která vznikla již v roce 1908. Lze si zde prohlédnout díla umělců  S. Suchardy, J. Štursy, F. Úprky a mnoha dalších. V okolí galerie se pak nachází slavný sochařský park pod širým nebem. V parku je k vidění také monumentální obelisk, dosahující výšky 12 metrů, věnovaný významnému politikovi Františku Ladislavovi Riegerovi.

Poté již vystoupáme k hřbitovu, jemuž vévodí novorenesanční portál, jenž vznikal v letech 1891-1906. Památkou na bitvu, která se zde odehrála roku 1423, je pískovcová socha Jana Žižky z Trocnova z roku 1873. V sousedství hřbitova se nachází poutní kostel sv. Gotharda z druhé poloviny 17. století. Poutní místo získalo na věhlasu při hladomoru v letech 1771-1772, kdy se z místního pramene dovážela voda do celého Rakouska. Vedle kostela se nachází pomník věnovaný památce vojáků, kteří padli v bitvě u Hradce Králové v roce 1866. Na tomto místě byli pohřbeni do hromadného hrobu.

Po prohlídce města jistě nezklame ani blízké okolí. Vynechat nelze Masarykovu věž samostatnosti na Chlumu nad Hořicemi, postavenou počátkem 20. století. Dnes slouží jako památník obětem 1. a 2. světové války a také jako rozhledna. Další rozhlednou je původně telekomunikační věž Hořický chlum s výhledem na Krkonoše. Za návštěvu jistě stojí také legendární koupaliště Dachovy s dřevěnou architekturou 20. století a blízký lesní pramen Kalíšek s chutnou vodou, kde se kdysi tajně scházeli nekatolíci.

napsal Petr Matura

zdroje: infocenumhorice.org, wikipedia.org