Nové Město pod Smrkem najdeme v severních Čechách, asi čtyři kilometry od hranic s Polskem, v Libereckém kraji v okrese Liberec, v severovýchodní části Frýdlantského výběžku mezi Jindřichovickým hřebenem a horou Smrk, v severní části Jizerských hor v nadmořské výšce 465 metrů. Městem, ve kterém žijí necelé čtyři tisíce obyvatel, protéká říčka Lomnice.

Pohled z rozhledny Smrtk: foto Petr Matura

Hora Smrk je nejvyšším vrcholem české části Jizerských hor a rozhledna, která je na něm umístěna, je tak nejvyšším bodem vrcholu české části Jizerských hor. Z rozhledny se nám otevírá neobvyklý kruhový výhled na Krkonoše, Jizerské hory, Lužické hory a daleko do Polska i Saska. V případě nepohody následkem nepříznivého počasí můžete využít místní útulnu, vybavenou stoly a lavicemi, která je, spolu s rozhlednou, rovněž celoročně volně přístupná. Na severní straně vrcholu Smrku je zachován zbytek horského lesa, který přežil ekologickou katastrofu na konci osmdesátých let minulého století. Na Smrku roste rovněž i borovice kosodřevina (kleč). Na konci jara bývá celá plocha s klečí pokryta rozkvetlým suchopýrem.

Singltrek pod Smrkem nám pak nabízí osmdesátikilometrovou trať stezek pro horské cyklisty s různou náročností a najdeme zde samozřejmě i několik zajímavých turistických tras. Například trasa výstupu z města právě na vrchol nedalekého Smrku nás vede kolem pramenu vyhlášené Novoměstské kyselky, kde se můžeme občerstvit skutečně výbornou vodou, bohatou zejména na hořčík, vápník a železo. Jako její nálezce v roce 1780 je uváděn novoměstský kovář Johann Nepomuk Legler.

Rozhledna Smrk: foto Petr Matura

Zajímavostí pramene kyselky je pověst o tom, jak zázračná voda z místních lesů ochránila obyvatelstvo nedávno vzniklého městečka před těžkou morovou epidemií v roce 1598. A protože většina pověstí mívá pravdivé jádro, lze se domnívat, že tento pramen byl tedy znám již téměř o dvě stě let dříve, než ho údajně objevil místní kovář.

Vznik města pak úzce souvisel s těžbou cínu a dalších barevných kovů v okolí. Město bylo založeno Melchiorem z Redernu pro saské horníky v roce 1584. V roce 1592 mu bylo uděleno právo horní a hrdelní, týdenní trh i městský znak. Město bylo postaveno během krátké doby a podle jednotného plánu, jak o tom svědčí místní pravoúhlé ulice.

Městské lázně: foto Petr Matura

Zdejší cínové doly dosahovaly největší prosperity od druhé poloviny šestnáctého století do počátku třicetileté války. Těžba zde však v polovině sedmnáctého století téměř zanikla. V současné době v opuštěných štolách zimují netopýři, například vzácný netopýr pobřežní - a místní raritou je rovněž i krápníková výzdoba některých štol. Krápníky jsou tvořeny hydroxidy železa, po utržení vyschnou a zcela se rozpadnou.

Po ukončení těžby se místní obyvatelé začali živit mimo jiné i plátenictvím, na což ve druhé polovině devatenáctého století navázala strojová textilní výroba, která zde pokračovala až do konce minulého století. O její největší rozmach se postaral továrník Ignác Klinger, jehož potomci nechali na místním hřbitově v roce 1912 podle italských vzorů postavit rodinnou hrobku.

Mauzoleum tvoří jedno nadzemní a jedno podzemní podlaží, ve kterém jsou uloženy ostatky Klingerovy rodiny. Cenné je zejména původní pískovcové obložení a vnější kamenická výzdoba budovy. V roce 1993 byla tato stavba, po letech chátrání, zapsána na seznam kulturních památek a následně zrekonstruována. V její obnovené podobě si ji můžete na zdejším hřbitově volně prohlédnout.

Klingertovo mauzoleum: foto Petr Matura

Občerstvit se pak lze ve zdejší vyhlášené cukrárně na náměstí. Samozřejmě zde však najdete ještě i další možnosti k relaxaci a odpočinku, například i městské lázně s bazénem, vířivkou a finskou saunou s možností masáží, které najdeme v památkově chráněné, citlivě zrestaurované budově z počátku dvacátého století. V budově lázní je také k dispozici ubytování v plně vybavených, prostorných apartmánech.

 

napsal Petr Matura

Zdroj: Wikipedie, turistické informační centrum Nové Město pod Smrkem, Občanské sdružení pro obnovu a rozvoj Nového Města pod Smrkem a okolí