Filmová recenze: Královna Alžběta: Zlatý věk

Kralovala velmoci, kraluje i filmu ...

Rok výroby: 2007

Stát výroby: VB/Francie

Žánr: historický/drama

Hrají: Cate Blanchettová, Clive Owen, Geoffrey Rush, Abbie Cornishová, Samantha Mortonová, Rhys Ifans, Jordi Mollá a další

Režie: Shekhar Kapur

Po osmi letech se vrací na plátna kin jedna z nejslavnějších panovnic historie – Alžběta I. Opět v podání australské herečky Cate Blanchettové, která od prvního dílu, jenž ji vynesl na hvězdné nebe, ušla notný kus cesty. Ve své staronové roli tyto svoje zkušenosti naplno zúročila a vydobyla tak celý snímek ze šedé zóny průměru, kde by bez její přítomnosti zcela jistě zůstal.

Přitom vše začíná tak slibně. Alžbětu zastihujeme v asi nejdramatičtějším okamžiku její panovnické éry – ve chvíli, kdy se schyluje k válce s bigotně katolickým Španělskem. Pro královnu nastává okamžik, kdy musí všechny své síly napřít jedním směrem. Navíc ve stejnou dobu je i v soukromí konfrontována s odvrácenou stranou svojí moci a popularity. Stále se nedokáže smířit s faktem, že jí nikdy nebude dopřáno prožít normální láskyplný vztah, odmítá jednoho urozeného ženicha za druhým a pošetile, byť lidsky pochopitelně si vytváří iluzi svobodného výběru partnera. Ta však nemůže být z titulu jejího postavení nikdy naplněna, přesto si Alžběta vyhlédla svého favorita v korzárovi, cestovateli a romantickém dobrodruhovi Walteru Raleighovi. Potlačovaným citem sužovaná královna je navíc ohrožována intrikami i ve své vlastní zemi, když skotská královna Marie Stuartovna, třebaže uvězněná na svém hradě, stále spřádá intriky, jak Alžbětu sesadit z trůnu, potažmo ji fyzicky zlikvidovat.

Všechny tyto linie snímek sleduje, ovšem téměř ani jednu z nich nedotahuje do smysluplného konce. Z toho vyplývá, že i jejich dramatický potenciál zůstává nedostatečně rozvinutý a herecké schopnosti elitního obsazení jsou nevyužity téměř trestuhodně. Clive Owen jako Raleigh, Geoffrey Rush coby královnin hlavní rádce lord Walsingham, stejně jako Samantha Mortonová alias Marie Stuartovna jsou odsouzeni víceméně statovat v pozadí a víc než co jiného připomínají špičkové dostihové koně, marně čekající ve svých boxech na startovní výstřel. Samozřejmě se jedná o výsostné herce, proto fakt, že nemají příliš co hrát, je nezbavuje jejich šarmu a elegance, přesto se nemůžete zbavit dojmu, že je věčná škoda nepokusit se tuhle sestavu rozpohybovat o poznání více, než se to daří tvůrcům. Ještě že alespoň favorit celého dostihu nezklamal – vypadá to, jako by scenárista napjal všechny svoje síly k důstojnému vykreslení ústředí postavy a na ostatní figury mu již prostě nezbyl čas ani síly. A Cate Blanchettová dokáže jeho snažení proměnit ve zlato v každém ohledu. Rozmanité polohy, které jí role nabízí, střídá s lehkostí až nadpozemskou, aniž by jedinkrát zazněl falešný tón, aniž by jedinkrát měl člověk dojem, že si ulevuje sklouznutím k rutinním prostředkům. Pro každou Alžbětinu emoci nachází osobité vyjádření, nedopustí, aby se jí do výrazu vloudilo jediné klišé či aby se nechala svazovat oblíbenými, leč nepodloženými mýty – těmi o navenek tvrdé panovnici s měkkým srdcem či femme fatale, cynicky si zahrávající s city zástupů ctitelů. Vykresluje Alžbětu jako lidskou bytost, která jako každý kolísá a podléhá slabostem, ale neprofanuje ji. V jejím podání zůstává Alžběta důstojnou – ponechává jí její tajemství, jakoby naznačovala, že dveře pro další případné interpretky této vrcholně zajímavé historické osobnosti zůstávají otevřené.

Ztvárnění královny Alžběty Cate Blanchettovou je malou oslavou herecké pokory, která se s velkým talentem většinou pojí. Propůjčí jí naprosto originální podobu, zároveň si ji ale v žádném případě neosobuje pro sebe. Aniž by si toho zřejmě byla vědoma, poskytuje Blanchettová svým, především americkým kolegům názorný příklad, že naprosto není potřeba extrémních prostředků, aby bylo možno podat extrémně dobrý výkon. Poctivost a skromnost, s jakou buduje Alžbětinu osobnost ženy prokleté mocí, vhání do oka nejednu slzu a zároveň milosrdně zakrývá všechny nedotaženosti scénáře i chyby režie, včetně dosti nezvládnuté scény námořní bitvy, která zřejmě měla být vrcholná, skončila však téměř blamáží. Naštěstí v historické realitě nikoliv pro Alžbětu, která z ní vyšla vítězně a mohla nerušeně započít svůj Zlatý věk, tak jako její představitelka, která jistě promluví velmi výrazně do nadcházejícího oscarového klání. A pokud by spravedlnost chtěla zase jednou doložit svoji existenci, bylo by právě udělení zlaté sošky výbornou příležitostí. Vždyť stejně jako Alžběta nesla na bedrech osud celého svého impéria a svým vladařským umem ho pozvedla téměř do nadoblačných výšin, tak i Cate svým umem hereckým i lidskou vyspělostí dokázala pozdvihnout celý velkofilm, který by bez ní zůstal jen výtvarně více, filmařsky méně zvládnutou historickou vyprávěnkou.

Zdroj foto: www.bontonfilm.cz