Proč muži nechápou, co ženy říkají - 16.díl

16.

I tento měsíc vám přínášíme nový díl seriálu Láska očima vědy. Jeho autorku Hanku Formánkovou možná znáte z Doteků Múzy. Dnes se zamýšlí nad tím, co muži slyší, když žena hovoří. Těšíme se na vaše názory a komentáře.

Podle mužské logiky

žena mluví mnoho a zbytečně,

proto mužské ucho

je k jejím slovům netečné.

Příčinou ženina řečnění

je, že chce od muže vcítění,

avšak on nabízí jí řešení,

čímž vyvolá její běsnění.

Bohužel, ač byli Adam s Evou obdařeni uměním řeči, nemohou se často spolu domluvit, čímž tvoří v živočišné říši výjimku, neboť ostatní samci a samičky ze stejného rodu se spolu domluví i s nulovou slovní zásobou. Zdá se, jako by v přírodě platil zákon: Čím vyspělejší komunikační prostředek pozemští tvorové vlastní, tím hůře se spolu dorozumí. Eva s Adamem jsou toho žalostným důkazem, protože potřebují tlumočníka, jenž by překládal barvitou, metaforickou rétoriku Evy do černobílého, přímého slovníku Adama a naopak Poslední tři díly seriálu vám poskytly tlumočnické lekce pro nejčastější konverzační kolize. Po absolvování těchto nejaktuálnějších lekcí, jejichž překladatelský oříšek spočíval v pochopení rozdílného způsobu ženské a mužské řeči, vás čeká rozlousknutí dalšího konverzačního ořechu, v němž narazíte na jádro komunikačního zádrhelu.

Pro muže a ženu mají totiž odlišný význam nejen slova, ale i používání hovoru. Pán tvorstva používá dialogu se ženou k dosažení nějakého cíle (např. „ukecat ženskou“ k sexuálnímu aktu), k získání informací (např. zjišťuje, co je k večeři), ke sdílení faktů (např. sdělí své drahé, že odchází na fotbal). Zatímco muž používá hovoru cílevědomě k řešení svých problémů, žena se potřebuje hlavně vypovídat. Hovor je pro ni relaxační metodou i prostředkem, jak se vyrovnat se svými starostmi. Chrlení slov je vlastně ženský způsob přemýšlení nahlas. Během něj profiltruje svoje city, zjistí, co ji vlastně trápí a zároveň se mluvením o problémech druhých lidí odreagovává od svých vlastních starostí. Proto ve svém řečnickém partu semele vše, co ji trápí, co ji dojalo, zklamalo, či rozčililo: sekýrování svého šéfa, mínus na bankovním kontě, zaujatou učitelku, která kazí dítěti vysvědčení špatnou známkou z matematiky, nemožný kostým kolegyně, kapající kohoutek v koupelně, neochotnou prodavačku v supermarketu, žlučníkový záchvat své kadeřnice, nevěru manžela své kamarádky i slintání a štěkot sousedova psa. Dialog se pro ni stává vlastně monologem, při němž očekává od svého partnera vcítění do svých pocitů, a to buď souhlasným mručením, nebo celou větou.

Muž zvyklý používat hovoru k dosažení nějakého cíle, se naopak domnívá, že s ním žena o svých problémech mluví proto, aby jí je pomohl vyřešit, anebo že ho z nich obviňuje.

A zde narážíme na ohnisko nejtradičnějších explozí. On místo aby ji nechal vypovídat, a pak řekl: „Holka nemáš to jednoduchý,“ začne jí nabízet řešení, nebo se začne bránit, poněvadž on přeci za její problémy nemůže. Želízko do ohně ještě přihodí větičkou, že si ona všechno moc bere a přehání. V nejhorším případě se začne zastávat těch, na které si ona stěžuje, čímž přihodí do ohně přímo výbušninu. Ona má pak pocit, že ji buď vůbec neposlouchá, nebo ho nezajímají její city, je sobec, který všechno zlehčuje, jen aby měl od ní pokoj.

Muž svým loveckým přístupem k hovoru odpálí explozi, ke které by vůbec nemuselo dojít,

kdyby zbytečně nepodléhal pocitu viny, nenabízel řešení a raději své drahé nastavil empatické ucho ke sdílení jejích pocitů. Což by stálo jeho mozkové závity rozhodně méně námahy než nabízená řešení. Stačí málo, pánové, a dostanete hodně. Odložte na chvíli noviny, vyslechněte svou drahou, politujte ji, uznejte její city i práci, a pak v klidu můžete zase dál číst své noviny, nebo si zalézt do své jeskyně a tam si mlčky řešit svoje vlastní problémy. O vašem zalézání do jeskyně napíšu více v příštím díle.

(Předcházející díl seriálu najdete ZDE)