Nejsem chůva, jsem BABIČKA! Dcera to nedokáže pochopit

Podle mne, děláte velmi dobře, že se sebou nenecháte mávat. Zdá se, že dcera je na Vás stále závislá i když je již sama matkou. Dá se to i chápat jestliže vyrůstala bez táty,sourozenců a manžel ji opustil. Pro ni jste nejspíš jediná jistota. To, ale neznamená nechat se využívat. Máte svůj život a dcera také. V klidu s ní promluvit, snažit se vysvětlit Váš postoj. Že je máte ráda, ale nejste chůva, která je 24 hodin k dispozici. Zvlášť, když ještě pracujete a dcera je doma. Hodně štěstí Klára Z.

Píšete, že matka se musí o své dítě postarat. Vždy a za všech okolností, i pokud je unavená, či má potřebu nějakého času pro sebe. Prostě jednou má dítě a basta. A dceři vyčítáte, že toto nezvládá. Problém je v tom, že Vy nejste jen babičkou, ale také matkou. Ano, i Vy máte své dítě, i když dospělé. A tak vlastně kážete vodu a pijete víno. Jedním dechem tvrdíte, jak je dcera špatná matka, když si vůbec dovolí být z péče o své dítě unavená, a druhým dechem upřednostňujete své zájmy a spánek před svým dítětem, které Vás prosí o pomoc. A to je to, co Vaší dceři vadí a proč se k Vám chová tak neohleduplně a nepřátelsky. Možná si myslíte, že dospělí lidé už si prostě pomáhat nemusí, i když jsou z jedné rodiny. Při první vážné nemoci, úrazu či prostě jen v opravdovém stáří velmi rychle změníte názor a budete se strašně divit, až budete od dcery naléhavě potřebovat pomoct a ona místo toho půjde raději do divadla. Jenže víte, ona není ošetřovatelka.....