Babinet.cz  /  Magazín  /  Volný čas  /  Znáte Hang Drum? Trochu jiný melodický buben…

Znáte Hang Drum? Trochu jiný melodický buben…

3.7.2012 - Radana Šatánková
Co je to Hang Drum? Pod slovy „harmonicky laděný ocelový idiofon, využívající stejné  fyzikální principy jako gongy, bubny, zvonky“ se člověk přece jen těžko zorientuje…

„Jde o ručně vyráběný plechový dutý nástroj, 240 mm vysoký, má průměr 520 mm, skládá se ze 7 tónů, osmitónový se již nevyrábí. (Mezi lety 2000 - 2005 bylo 15 - 45 různých zvukových modelů. Dříve se objednávaly podle stupnic.) Skládá se ze dvou miskovitých kovových částí: horní část se jmenuje Ding, ta spodní se jmenuje Gu. Je vyroben z 0,9 mm ocelového plechu a aby nerezavěl, povrch má upravený plynovou nitrifikací – čili je na něm nanesena slabounká vrstva uhlíku. Tak je zabezpečen povrch a nepůsobí na něj například pot a jiné vlivy… Je to vlastně obdoba plechového bubnu, vyluzuje melodické tóny. Zvuky vznikají rezonancí vzduchu uvnitř nástroje. Ke hraní stačí jen údery prstů. Mnohem trefnější a metaforičtější pojmenování Hangu je „zpívající mísa“ či „varhany na klíně“. Tvůrci Hangu jej označují za „zvukovou sochu“.“
 

Následující povídání s Jiřím Šámalem osvětlí původ a vznik nového hudebního nástroje, který se vyrábí až ve Švýcarsku. I když má Hang velmi mladou historii, existuje tam již muzeum, kde jsou uloženy všechny předchozí prototypy tohoto zajímavého hudebního nástroje…

 
Kdo je Jiří Šámal
„Takových 59 mi bude v září,“ vyjádřil se o svém věku. Jiří je původně stavební inženýr,  svou profesi však nedávno vystřídal – nyní se živí jako fotograf a kameraman. Pochází z Hranic na Moravě, ale od vysokoškolských let žije trvale v Praze. Ve volném čase rád hraje na Hang Drum – nejvíc ho baví veřejná produkce na ulici (basking). „Je to povolené magistrátem od devíti rána do desíti večera. Takřka kdekoliv se můžu v Praze usadit,“ říká Jiří Šámal a hned spustí výčet  podmínek a omezení, které jsou na webových stránkách magistrátu… Možná, že v letních měsících, které lákají turisty a přejí pouličnímu umění, Jiřího Šámala při troše štěstí v Praze potkáte…
 
 
Povídání s Jiřím Šámalem:

Proč a jak tento nový hudební nástroj vznikl?
„Proč? Tak to bychom se museli zeptat jejich tvůrců - Hangy vyrábějí Felix Rohner a Sabina Schärer, působící jako firma PanArt ve švýcarském Bernu…
První jeho modifikace byla představena veřejnosti coby model z roku 1999 a podobal se tvarem bábovce. To ještě firma PanArt neexistovala. O dva roky později, v roce 2001, byl nástroj představen na Veletrhu hudebních nástrojů ve Frankfurtu nad Mohanem. Když se dostal do povědomí u potencionálních muzikantů a hráčů na tento nástroj, bylo logicky jasné, že je třeba snažit se konstruovat dál. Firma začala spolupracovat, aby šel vývoj kupředu, s vysokými školami akustickými, s muzikanty, s počítačovými experty. Viděl jsem dokonce mnoho dokumentů, kde byly zaznamenány charakteristické a akustické křivky z těch různých modelů a až asi osmý a poslední model je i můj - Hang Drum Integral. Ten je naladěn tak, aby mohl hrát s orchestrem, nemusí se kvůli němu přelaďovat piáno. Má přesné naladění stupnic.“

Jak jsi přišel k Hang Drumu a co tě na něm uchvátilo?
„Byla to úplná náhoda - Hang jsem poprvé uslyšel v Irsku na dovolené v roce 2007. Hned jsem si ho taky zamiloval. Pak jsem podstoupil zhruba roční obstrukce, než jsem ho v srpnu 2008 za 1200 Eur získal.“

Proč trval nákup tak zdlouhavě?
„Tak zaprvé – nákup se provádí nejlépe osobně! Předtím je třeba poslat písemnou žádost klasickou poštou. Firma totiž nemá emailovou adresu – zkrátka nepoužívá email! Dopisování trvalo rok – byť jsme si vyměnili celkem pouhé dva dopisy. Díky pomoci kamarádky Daniely Sedláčkové jsem měl jejich překlad… Poprvé mi firma odepsala za půl roku. Odpověděli mi a zároveň se omluvili s tím, že mají moc objednávek. Přiložili prospekty a u každého nástroje byla i cena…vysoká, protože se jedná z velké části o ruční výrobu. A taky asi zjišťovali vážnost zájmu, protože bylo striktně napsáno, že neozvu-li se do dvou měsíců, má objednávka pozbývá platnosti.“

Jak probíhal osobní nákup ve Švýcarsku?
„Za ten rok dopisování, v srpnu 2008, jsem skutečně přijel do Bernu. Vyzkoušel jsem si na deset zvukových modelů, vybíral jsem srdcem ten, který mi byl barvou zvuku nejmilejší. A nahlédl jsem do jejich dílny. Výroba jednoho nástroje trvá čtyři dny. Spodní díl je vylisovaný ve fabrice, horní díl ručně opracovávají Sabina a Felix – ve speciálním upínáku tlučou kladívky přes jemný písek. Pak oba díly spojí, stáhnou je páskem, díly projdou povrchovou úpravou – jsou dopečené v troubě… Mimo to mi dali i malou lekci, trochu v angličtině, trochu v němčině, aby mi vysvětlili, jaký je princip hry. Když přijede Japonec, Němec, Čech, každý si na něj dokáže zahrát tu svou národní písničku… Zároveň mi dali obal, zajímavý futrál, který lidem připomíná velký vlašský ořech; k tomu ještě edukační video, které končilo ukázkou francouzského videa, které ukazuje sjezd vlastníků Hang Drumů, jak hrají na louce…“

Co jsi ještě v jejich firmě viděl?
„Byl jsem v jejich muzeu, které schraňuje všechny předchozí modely. Budově říkají „Hang  House“, je to dřevěná chatička. Oni už mají nový domeček, ale poslali mě se starým klíčem k řece Áře do té dřevěné chaty a tam jsem byl jako Alenka v říši divů. Vyzkoušel jsem všechny možné hudební nástroje, které visely po stěnách, byly všude, i na podlaze. Tak jsem měl před očima celý vývoj. Samozřejmě jsem vyzkoušel i první „model bábovka“, překvapilo mě, že byl docela dobře naladěný a libozvučný.“

Kolik Hangů už zní ve světě?
„Kolik jich je? Tihle dva lidé - přibližně za deset let - vydali do světa tak 4,5 až 5 tisíc nástrojů.“

A co bylo po nákupu v Bernu?
„Původně když jsem to přivezl a pochlubil jsem se známým muzikantům, začínal jsem hrát vánoční koledy. Pak jsem to ukázal kapele Çava, která hraje world music. Improvizovat nechtěli, ale našli skladbu jménem Závan středověku:  , která je v D moll, takže jsem se mohl připojit. Mám totiž model, který je laděn v tónině D moll a velmi blízké F Dur.“

Jaký je tvůj vztah k hudbě? Určitě se změnil…
„Jelikož nemám ucelené hudební vzdělání, nenaučil jsem se noty, muziku vnímám pocitově. Nástroj v klíně donutí člověka sednout si, zastavit se… Je to šance pro takové lidi, kteří u tohoto melodického nástroje chytnou rytmus. Při dobré náladě hraji něco rytmického, při smutné náladě něco mollového. Je v tom svoboda – jako samouk se naučíte hrát, noty nejsou třeba. Ale učím se stále. Momentálně to bude v srpnu 4 roky, co Hang mám. Veřejně jsem začal vystupovat tak, že jsem se někam vnutil… (směje se). Přišel jsem třeba na autorské čtení a lidi říkali: „Co to máš za velkou šlupku, želvu nindžu, vlašský ořech?“ A díky jejich zvídavosti jsem jim zahrál.“

Hádám, že tě baví improvizovat…
„Ano, tam, kde nejsem nijak vázaný, jsem jako nezkrotný živel. U mě je znát moje tzv. šámalovská agogika – zrychlení a zpomalování, zejména častý jev u lidových písní…  ale nejdu hlavou proti zdi a lidem se přizpůsobím, takže nakonec nezpomaluji a nezrychluji tak, jak bych si v určitých místech představoval.“

Vzpomeneš si, kde všude jsi hru na Hang Drum předvedl?
„První veřejné vystoupení bylo v rámci akcí Open Mic v kavárně Potrvá v Praze 6. Stačilo mi vystoupit, skromně jsem zahrál dvě skladby, řekl o nástroji pár slov a nechal zas další. A kdo chce vědět víc, tak si vždycky přijde. Další vystoupení už bývají i smluvená – například naposledy v Bělé pod Bezdězem se skupinou ALTIS.

Jaké našel nástroj uplatnění, když je ho na pět tisíc kousků ve světě?
„Je oblíbený u bubeníků, folkařů, alternativních skupin. Více jej znají Španělé, Francouzi,  Němci. Jednou jsem jel tramvají a kluci se mě ptali: „Je to to, co si myslíme, že to je?“ Ano a byli nadšeni, protože na Hang hraje i anglická skupina Portico Quartet.“

Připadáš si trochu jako hudebně osvětový pracovník?
„Je to můj koníček, žiji tím celkem intenzivně, dost jsem se v tom našel. Osvětu dělám, protože se chci podělit o tuto radost. Když už to tolik stálo, proč by mi to mělo viset doma ve skříni? Vždycky, když se někde chystám zahrát, zeptám se: „Víte někdo, co se skrývá v tomto obalu?“ Vždycky mě baví nové tváře, posluchači, zvídaví lidé…“

(Mimochodem – způsob i prostředek komunikace je efektivní. Byl to jen malý moment, kdy Jirka Šámal vytáhl Hang a vyloudil z něj pár tónů, abychom se přesunuli „udělat pár fotek“. V mžiku před námi stál pár, který se přišel vyptávat.)

Kde hraješ nejraději?
„Našel jsem novou zálibu – basking. Protože zase potkávám nové tváře a jejich údiv. A na tom chodníku je člověk opravdu svobodný a má čas to vysvětlit. Mám rád bezprostřednost.
Všem bych to přál vidět a slyšet na živo. To není jako když něco pouze sledujete přes televizní obrazovku kuchaře  –  a nemůžete cítit ty vůně, které vznikají při vaření…“


Zaujalo vás to? Kontakt na Jiřího Šámala.

Vaše názory

Další z magazínu

Náš tip