Babinet.cz  /  Magazín  /  Volný čas  /  Rozhovor: Dětský talent se musí správně rozvíjet

Rozhovor: Dětský talent se musí správně rozvíjet

2.12.2011 - Redakce Babinet

Prázdniny jsou pryč a děti, stejně jako jejich rodiče, si pomalu znovu navykají na zaběhlý koloběh všedních dnů: do školy, ze školy, na kroužek, úkoly a spát…. Žije se rychle a zvládnout vše není snadné. Některé děti to mají o to náročnější, že se vydaly cestou pravidelné dřiny a odříkání.  Tenis je bezesporu český sport, čeští tenisté byli vždy ve světě vidět a není to tak dávno, co jsme zažívali další historický úspěch našeho tenisu.  Petra Kvitová rozhodně nemusí být jedinou nadějí tohoto sportu u nás.  Zdá se, že potenciál vydat se v jejích stopách dříme v řadě talentovaných dětí. Děti z tenisové školy Tenisland toho mohou být důkazem. Cesta na vrchol je však více než trnitá. Podpora talentovaného potomka je časově, organizačně a finančně náročná a bez pomoci všech členů rodiny se sebelepší talent neobejde. V následujícím rozhovoru s rodiči takových dětí se můžete dozvědět jejich zkušenosti a názory a porovnat je se svými, jsme-li rodiči malého tenisty.

5letá Nikolka a 6letá Emma právě ukončily svůj pravidelný trénink pod vedením trenéra Richarda Dražného, o něco starší Petra ho má teprve před sebou.  Jedno mají v tuto chvíli společné, na kurt i z něj se tady chodí s úsměvem.  Obě malé holčičky se koncem června zúčastnily Tenisové akademie s medvídkem POM-BÄR, kde byly úspěšné a získaly celoroční tenisovou průpravu v Tenislandu. Od té doby pravidelně trénují a pokroky jsou znát.

Kdy a jak jste si poprvé všimli, že by mohlo být vaše dítě sportovně nadané?

Tatínek Petry:  Asi ve 2 letech dokázala udělat kotoul letmo s rozběhem a dobře kopala do míče, což svědčí o určitých pohybových schopnostech.

Maminka Nikolky:  Naše dítě se pohybuje ve sportovní rodině, sport je běžnou součástí každodenního života.  Vzhledem k tomu, že jsme hodně času trávili na tenisových kurtech se starší dcerou, první tenisovou raketu měla Nikolka už ve věku, kdy začínala chodit.  Nemohu říci, že se nám již v tomto věku jevila jako sportovně nadaná.  Každopádně jsme jí k pohybu vedli.

Maminka Emy:  Ema docházela od 5 let na sportovní přípravku, kde mě trenérky upozornily, že je celkem šikovná. Manžel, který je sám tenisovým trenérem, jí postupně začal brát i na kurt. Nicméně si nemyslím, že by Ema mezi sportovně založenými dětmi nějak výrazně vybočovala, určitě jí ale pomáhá to, že je, dle slov trenérů, vnímavá a poslušná. Já  i pak často říkám, „kéž by taková byla občas i doma…“

Očima trenéra: Talentu si můžeme všimnout už v raném věku (4-5 let), určitý pohybový talent lze vypozorovat kolem 2. roku dítěte, kdy má zájem běhat za míčem, házet s ním, někdy ho dokonce dokáže už i sledovat a chytnout. Kolem pátého roku se projevuje talent k učení se složitějším pohybovým dovednostem, koordinace ruka, noha. Další důležitý prvek, který můžeme v tomto věku sledovat, je soutěživost. Dítě se chce porovnávat a hrát na body. Prohra pak ale přináší smutek, častokrát i pláč. Musíme proto volit velmi citlivý přístup a děti těmto stavům zbytečně nevystavovat.  Hrát s nimi na body můžeme, ale s tím, že vítězové jsou všichni. Je důležité důsledně vysvětlovat, že proher se dítě bát rozhodně nemusí. Toto musí slyšet děti stejně tak jako jejich rodiče, kteří nemají s vrcholovým sportem zkušenosti.

Tenis je hra, která vyžaduje pevnou vůli. Je vaše dítě soutěživé i v jiných oblastech?  Jak se to projevuje?

Tatínek Petry: Dceru od malička zajímají různé stavebnice, které vyžadují soustředění a vůli. Zajímá se i o jiné sporty a nerada se vzdává, ani když jí něco nejde.

Maminka Nikolky:  Soutěživá určitě je a projevuje se to i v oblastech mimo tenis. Jakákoliv forma hry – ať už to jsou hry společenské nebo počítačové jí velmi baví. Pevná vůle se ale dá, podle mého názoru, vypěstovat a tenis nebo sport obecně je ideální nástroj.  Do školy Nikolka zatím nechodí, ale pevně doufám, že tyto vlastnosti zúročí i tam.

Maminka Emy: Soutěživá je tak průměrně, pokud ale prohraje kratičký zápas, hodně jí to mrzí a někdy dokonce i trucuje. V jiných než sportovních oblastech výrazně soutěživá určitě není.

Pravidelný trénink a podpora tenisového talentu vyžaduje velký závazek ze strany celé rodiny. Kolik času musíte pro rozvoj talentu svého dítěte obětovat a jak zvládáte ostatní povinnosti, sourozence dětí? Jak děti zvládají své školní povinnosti?

Tatínek Petry: Čas trávený s dětmi nepovažujeme za obětování se něčemu. Je ale pravda, že je nutné pečlivé plánování tak, aby dítě bylo připraveno alespoň jeden den dopředu na svůj, nejen sportovní, program. Také naše starší dcera si už zvykla, že veškerý volný čas rodina tráví kolem tenisových kurtů. Přestože sama se tenisu aktivně nevěnuje a má své vlastní koníčky, sestře moc fandí. Co se týká školních povinností, zatím vše zvládáme bez problémů, ale opět je nutno den dobře naplánovat, aby na školu zbývalo dost času.

Maminka Nikolky: Podpora celé rodiny je velmi důležitá.  Snažíme se plánovat tréninky tak, abychom zvládali i ostatní povinnosti, naše zaměstnání, atd.  Každý koníček je časově náročný, tím se tréninky tenisu určitě nijak neliší. Školní povinnosti našich dětí jsou ale zatím na prvním místě, takže v kombinaci s tenisem se zvládat prostě musí. Každopádně přiznávám, že logistika je někdy hodně náročná.

Maminka Emy: Času tenis zabere skutečně dost, ale je to tak i u jiných kroužků. Ema zatím hraje 3x týdně a myslím, že to tak zůstane i do budoucna. Ema má mladší sestřičku a mladší sourozenec je vždy tak trochu "okrádán" o věnovaný čas.  Na druhou stranu se mu rozšiřují obzory, učí se a poznává nová prostředí ve chvílích, kdy staršího sourozence doprovází.

Dcera jde letos do první třídy, takže na tuto zkušenost teprve čekáme. Určitě nám přibyde celá řada povinností, ale do teď jsme vše zvládali celkem dobře. Ema se totiž věnuje navíc ještě baletu. Zda vše půjde tak dobře jako do teď i se školou uvidíme.

Jak motivujete vaše dítě, je to někdy potřeba?

Tatínek Petry: Motivace je nutná nejen u dětí, klademe důraz na pozitivní přístup a vysvětlování. Nesmí chybět povzbuzování a pochvaly.

Maminka Nikolky: Tenis Nikolku naštěstí baví, velká motivace v tomto směru zatím není potřeba.  Je ale pravda, že připomínání pozitiv jako např. „proběhneš se, protáhneš se, něco nového se naučíš, budeš se zlepšovat a vyhrávat“, je někdy potřeba.

Očima trenéra:  Děti potřebují pravidelnost a řád.  Stanovuji proto dětem určité cíle, za jejich dosažení pochválím, nebo je odměním hrami, na které se těší a moc je baví. Většina talentovaných dětí se těžko smiřuje s porážkami, proto je zde důležitý individuální přístup a cit. Děti se musí naučit nebát se prohrávat, čím dřív se naučí z prohraných zápasů brát to pozitivní, tím rychleji budou připraveny na důležité zápasy jak na kurtech, tak i v životě.

Motivace je věc zásadní. Děti by se měly v rámci tréninku na něco těšit. Dobrý trenér musí vědět, co na každého hráče platí, co mu pomáhá, motivuje, ale i ubližuje. Jedině pak dává dětem ty správně úkoly, které rády plní, protože je čeká odměna ve formě pochvaly nebo třeba i obrázku v sešitě či hry.

Jak pracovat s dítětem v situaci, kdy má špatnou náladu, na trénink se mu nechce nebo je zklamané z neúspěchu (při turnaji nebo tréninku)?

Tatínek Petry: Podle mého názoru pomáhá, když si na horších výkonech najdeme nějaká pozitiva- třeba nám přinesou cenná poučení, bez kterých bychom nevyhráli další zápas. Nakonec porážky ke sportu a k životu patří.

Maminka Nikolky: Každé dítě je v těchto situacích jiné. U malých dětí se většinou neúspěch projevuje pláčem, což je i náš případ.  Doufám, že s věkem a nabytými zkušenostmi z proher snad uvedený projev ustoupí. Je důležité, aby si dítě uvědomilo, že prohra není nic špatného.  Když vidím na Nikolce nespokojenost, samozřejmě se jí snažím povzbudit, ale rozhodně ne za každou cenu. Hodně záleží na tom, jak trénink probíhal. Když vidím, že se snažila, chválím a povzbuzuji. 

Maminka Emy: Máme zatím asi štěstí, ale ještě jsme se nesetkali s tím, že by se dceři na trénink vyloženě nechtělo, a když už někdy malinko protestuje, nedá moc práce ji přesvědčit. Připomenu jí momenty, kdy jí hodina moc bavila. Navíc se mnohem častěji stává, že ji nemůžeme dostat z kurtu, nechce se jí z tréninku odcházet.

Očima trenéra: Musíte dítě opravdu znát, abyste mohli odhalit opravdový důvod špatné nálady. Všelékem je dostat děti do hry. Každému jde něco lépe a něco hůře. Pro tuto chvíli volím cvičení a hry tak, aby se dařilo.

Jak jste spokojeni s pokroky vašich dětí? Proč myslíte, že vaše dítě hraje rádo tenis? Má už teď nějaké velké cíle do budoucna spojené právě s tenisem?

Tatínek Petry: Výkony odpovídají jejímu zatížení, věku a talentu, takže jsme velice spokojeni. Petra plány určitě má, my se jí, díky našim sportovním zkušenostem, snažíme připravit na to, že cesta k jejím cílům bude velmi náročná a dlouhá.

Maminka Nikolky: Spokojeni s pokroky určitě jsme. Hlavní spokojenost asi vyplývá i z faktu, že Nikolku tenis stálé velmi baví a na tréninky se moc těší.  Na plánování nějakých velkých cílů je, myslím, ještě velmi malá.

Maminka Emy: Vzhledem k tomu, že na trénink dceru vodím hlavně já, mám její hraní neustále před očima. Pokroky, samozřejmě vnímám, ale mnohem vděčnější publikum jsou asi ostatní příbuzní, kteří Emu vidí jen jednou za čas. Ty jsou pak vždy přímo nadšeni.

Očima trenéra: Pokroky jsou buď pozvolné, nebo skokové - pro trenéra skoro vždy pozvolné, protože dítě vidí každý druhý den, pro rodiče často skokové. Některá skoková zlepšení nastávají ve chvíli, kdy dítě zesílí a začne chápat souvislosti, získá lepší přehled na kurtě.

Tenis je sport finančně náročný, často se setkáváme s názorem, že je sportem pro vyvolené. Ani zákulisí dětských tenisových turnajů nemá příliš dobrou pověst – prý je velmi dravé, rodiče se jakýmikoliv způsoby snaží dostat své dítě na vrchol.  Je to opravdu tak?

Tatínek Petry:  Ano, je to tak.  Je to především o zvládnutí či nezvládnutí emocí, které souvisí s prohrami jejich dětí. Každá rodina se s tím pak pere jinak….

Maminka Nikolky: Tenis je jistě finančně náročný, ale sportem pro vyvolené dnes již určitě není.  V dnešní době je velký výběr tenisových školiček, kde jsou děti většinou trénovány v malých skupinách, tím se i finanční zátěž zmenšuje. S mírou talentu, věkem a úspěchem se ale finanční náročnost zvyšuje. S dětskými tenisovými turnaji zatím nemáme velké zkušenosti, ale s přehnanými ambicemi rodičů se člověk setkává i mimo tenis, takže věřím, že i na to snad budeme určitým způsobem připraveni.

Maminka Emy:  O financích mohu podotknout jen to, že nejsou, jak jsem zatím poznala, zanedbatelné, na druhou stranu je jasné, že i náklady na jiné sporty např. hokej, krasobruslení jsou podobné. Zkušenosti s turnaji máme teprve před sebou.

Očima trenéra:  Rodiče by měli dbát hlavně na to, aby zůstali v roli rodiče! Pasují-li se do role trenéra, může vše dopadnout katastrofálně.  Ze sportovního hlediska to může v některých případech krátkodobě přinést velké úspěchy, ale dlouhodobě je pak vztah rodič -dítě velmi pokřivený, vede to jen k velkým rozepřím a někdy až k nenávisti. Za to pak žádný sportovní úspěch nestojí.

Co považujete za nejdůležitější v tenisové průpravě vašeho dítěte?

Tatínek Petry:  Kvalitní trenér, který umí být i psychologem, rozvoj všeobecné pohybové zdatnosti, motivace

Maminka Nikolky: Rozvíjení hravosti, všeobecná sportovní průprava, zvládání situací v případě proher na turnajích, vedení k fair play

Maminka Emy: Myslím, že každý sport, ale i jiné zájmové aktivity, které jsou provozovány se zájmem a snahou o co nejlepší výsledek, mají na osobnost člověka přímo blahodárný vliv. Učí ho poznávat sebe sama, odříkání, prohrám, ale i vítězstvím, učí ho tomu, že nic není zadarmo a že každý úspěch je vykoupen prací. Také dítě poznává nové kamarády a celkově se mu rozšíří obzory.

Máte doma podobně talentované dítě?

Nevíte, zda by byl tenis pro vaše dítě ideální sport?

Brzdí vás v rozvoji jeho talentu finanční možnosti?

Zkuste to 10. prosince 2011 a nenechte si ujít

2. ročník tenisové akademie POM-BÄR

5 nejtalentovanějších dětí ve věku 5-7 let získá kvalifikovaný trénink, osobní přístup, a to na celý rok zdarma.

www.tenisland.cz

 

 

Vaše názory

Další z magazínu

Náš tip