Babinet.cz  /  Magazín  /  Společnost  /  Další DVD Heleny Vondráčkové plné rarit a skvělé muziky

Další DVD Heleny Vondráčkové plné rarit a skvělé muziky

30.5.2011 - Redakce Babinet

Helena Vondráčková je neustále v pohybu, koncertuje, nahrává, natáčí. Supraphon nyní pro fanoušky oblíbené zpěvačky přichystal další lahůdku: DVD s názvem Já půjdu dál. Mluvili jsme o něm přímo s Helenou Vondráčkovou.

helena

Název vašeho nového DVD, byť jste si ho vypůjčili z titulu jedné z písní, zní aktuálně!
Za ten název jsem ráda. Nechtěla jsem, aby DVD vyznívalo příliš nostalgicky, aby budilo dojem, že něco končí. Mám ještě dost síly, energie a elánu k další práci, k tvorbě pěkných písniček, muzikálů, možná i filmů.

Tohle DVD není zdaleka vaše první; tenčí už se vaše televizní a filmové záznamy nebo jich je ještě pořád dost k použití na další DVD?
Myslím si, že záznamů by se našlo ještě na několik DVD, i na tohle jsme vybírali z ohromného množství záznamů. Prvotní předvýběr je dílem Jiřího Svobody, pak jsme to trochu „procedili“ spolu a zbytek zůstal na mě – když jsme díky televizi mohli jednotlivé scénky a klipy vidět. Na přetočení všech nebyly totiž peníze a některé věci jsem ani podle názvu neidentifikovala. Některé písničky se třeba točily do deseti pořadů a dnes už jsem si podle názvu nepamatovala, z kterého je ta která pořadu a kdo ji točil. Nakonec jsme vybírali asi z padesáti záznamů, na DVD se jich dostalo šestatřicet.

Při výběru jste si jistě zažila spoustu zábavných nebo nostalgických chvil…
To je pravda. Mnohdy jsem si říkala: kdo tohle točil, kde to bylo? Vzpomínala jsem na režiséry, další spolupracovníky a místa.

Během kariéry jste prošla rukama řady režisérů, na koho vzpomínáte nejraději?
Nostalgicky a ráda vzpomínám na svého prvního režiséra, kterým byl Jaromír Vašta. On přijel v roce 1965 přemluvit mého tatínka, ať mě pustí do Prahy, že na mě dá pozor.

A dal?
Já myslím, že ani nemusel. Vzniklo mezi námi celoživotní hezké přátelství, vytvořili jsme spolu mnoho písniček a pořadů. Třeba Studio A, to byly moje začátky.

helena

S kým spolupracujete nejčastěji dnes?
Pokud se vůbec nějaké hudební pořady dělají, tak například s Jiřím Adamcem, Petrem Soukupem, Michaelem Čechem, Adamem Rezkem a dalšími. Bohužel ale v poslední době vysílací časy televizí pohltily seriály a reality show. Doufám, že se situace zlepší, že se televize k hudebním pořadům vrátí, vždyť se neustále přesvědčujeme o tom, že je lidé mají rádi.

Dramaturgie vašeho nového DVD je zvolena zajímavě.
Snažili jsme se o to. Říkali jsme si, že tentokrát nepovedeme dramaturgii chronologicky po letech, ale spíše z hudebního hlediska, aby mělo DVD začátek, spád, vrchol a zakončení. Aby dramaturgicky tak trochu připomínalo koncert, prostě aby se divák nenudil.

Můžete uvést nějaké podrobnosti k výběru a sestavě?
Něco jsme změnili oproti nabídce, třeba jsem si pamatovala, že píseň Tentokrát se budu smát já existuje minimálně ve třech verzích, tak jsem Jiřího Svobodu donutila, aby vyhledal tu, kterou pokládám za nejzajímavější. Radost jsem měla i z toho, že nám Barrandov poskytl písničku Slza z tváře padá skladatele Jana Hammera z úspěšné filmové pohádky Šíleně smutná princezna. A dohledali jsme i píseň Kam zmizel ten starý song z filmu, který se dlouho nemohl najít a byl pokládán za ztracený. Jmenoval se Zpívající film, točili jsme ho s Waldemarem Matuškou a jeho režisérem byl Vladimír Sís. Jsem ráda, že i prostřednictvím tohoto DVD můžu nostalgicky vzpomínat na Waldu, který se tu ještě v plné síle a kráse objevuje na balkóně Divadla Rokoko, kde jsme spolu začínali.

A další rarity?
Některé písně, třeba Jsem Bůh i ďábel, byly točeny filmovou technikou. Při výběru na DVD jsem na ni sama koukala s obrovským překvapením a obdivem. Způsob snímání a propojení s boschovskými obrazy jsou nádherné. Doslechla jsem se, že kvůli té filmové technice dělalo televizi potíže tuhle píseň vysílat, takže se udržela v neobyčejně skvělé kvalitě – což je pro nás dobře. Ráda bych upozornila i na píseň Miláčku – tu jsem dělala v Televarieté a zpívala jsem ji živě! U toho ještě tančím a stepuji, přesto je zazpívaná intonačně přesně. Navíc ji televize dokonale zaznamenala, a to zvukově i obrazově. A jsem ráda i za píseň Simona a Garfunkela Most přes rozbouřené vody s nádherným textem Pavla Vrby. Je krásná a byla jsem opravdu šťastná, že jsme ji našli.

Možná trochu nesourodě vedle všech písní působí bonus s hranou scénkou.
Chtěli jsme, aby DVD bylo pestré a obsahovalo i něco nehudebního. Je to scénka z cyklu Možná přijde i kouzelník. Jmenuje se Nová známost, vystupuji v ní jako lehká děva, kterou si s velkou radostí a hrdostí přivede do rodiny Jiří Korn a představuje ji rodičům. Zdála se nám vtipná.

Mluvíme-li o bonusu DVD, musíme zmínit píseň Nic nás nerozdělí ve třech jazykových verzích.
To je písnička z mého zatím posledního alba Zůstáváš tu se mnou. Tenhle videoklip jsme točili na Krétě a je známkou mého dalšího pochodu, dalšího vývoje.

Proč vlastně vznikly tři jazykové mutace?
Je to možnost nabídnout ji prostřednictvím mých stránek nebo You Tube například pořadatelům akcí v zemích, kam často jezdím, tedy v Polsku, Německu a Rusku.

Anglická verze této písně a klipu neexistuje?
Bohužel ne. Mohli jsme ji natočit, ale už na to nezbýval čas.

helena

Na DVD jsou i dva záznamy z vašeho vystoupení na festivalu v běloruském Vitebsku. Jaký to je festival?
Nádherný! Je to festival, který dává možnost přihlásit se do konkursu komukoliv z Evropy, zrovna teď tam vysíláme českého zpěváka Davida Deyla. Moniku Absolonovou jsem vyslala do poroty, ale také tam vystoupí se dvěma písněmi. A sehnali jsme i malého zpěváčka do paralelně probíhajícího festivalu dětí. Celé je to opravdu zajímavé a skvěle zorganizované. Festival může prostřednictvím satelitu sledovat celý svět, jinak je přímým přenosem vysílán do všech rusky mluvících zemí. Je to jeden z mála festivalů těšících se obrovské oblibě a má tedy obrovský záběr. Z DVD je vidět i báječné publikum, přitom je tenhle festival jak scénou, tak zvukově i světelně na světové úrovni.

Neproniká do festivalu politika?
Vůbec ne. Musím říct, že festival ve Vitebsku je absolutně a výhradně o hudbě. Přirovnala bych ho směle ke stejně skvělému festivalu v polských Sopotech, který si, na rozdíl od všech dalších, pořád drží svoji vysokou úroveň.

Úspěch písně Stín po nás dvou ve Vitebsku vás prý přesvědčil, že stojí za to ji masivněji propagovat i u nás.
To je pravda, ze začátku mi připadalo, že by pro české publikum možná mohla být složitá, hudebně náročná, vždyť tam je zakomponován i operní zpěv. Ohlas ve Vitebsku byl ale obrovský a stejný je, k mé velké radosti, i ohlas u nás.

Mluvila jste o Davidu Deylovi, vy s ním budete spolupracovat úžeji!
Ano, bude hostem v mojí koncertní show Helena: Recitál. To je pořad určený do „komornějších“ prostor, tak do tisíce diváků, ve kterém mám hosty, které postupně obměňuji. Na spolupráci s Davidem se těším, myslím si, že je to šikovný a velmi talentovaný kluk, dokonce si písně sám skládá.

Stíháte vůbec někdy odpočívat?
Protože jsem v poslední době velmi pracovně vytížena, musím i odpočívat. Nedávno jsme se vrátili z Floridy, kde jsme byli tři týdny, to byla skvělá relaxace. Chodili jsme s činkami po pláži, každé ráno deset kilometrů. Jezdili jsme na kolech, vodních lyžích, vodních skútrech. Zažili jsme tam i jedno malé tornádo, tak jsme se chvíli i báli. A pečovat musím i o hlas, udržovat ho v chodu, trénovat… 

Sledujete nějaké změny hlasu, například v rozsahu?
S věkem hlas klesá, to je normální. Zajímavé ale je, že zatímco dnes můžu zpívat dejme tomu o kvartu níž, než když jsem začínala, výšky mi pořád zůstávají. Rozsah se mi tedy zvětšuje. Přičítám to svému pravidelnému hlasovému cvičení.

„Odzimnili“ jste už váš hausboat  na Vltavě?
Odzimnili, uklidili, všechno bylo v pořádku, jenom nám klesající voda trochu pohmoždila plato, které nebylo správně ukotvené. Jinak ale všechno v pohodě, břehy jsme vyčistili od listí, teď budeme natírat stůl a židle. Těším se na to, že v létě tam budeme často jezdit a budeme si užívat krásy povodí Vltavy a Slapské přehrady.


Vaše názory

Další z magazínu

Náš tip