Díky Barevným domkům má její život smysl…

„Helence byl necelý rok, když v roce 1974 přišla do Ústavu pro mentálně postižené v Hajnicích nedaleko Trutnova. Několik let jenom ležela, trvalo několik dalších roků než se naučila mluvit a chodit. Vyrůstala v děsivých podmínkách trestání, ponižování a možná by to tak zůstalo dodnes, nebýt Barevných domků…“

Začněme však pěkně od začátku. Helenka je mentálně postižená a její rodiče jí do ústavu dali krátce po narození. Několik let jen ležela a nikdo se jí nevěnoval. „Celé dny jsem jen koukala do stropu. Křičeli na mě a jídlo mi dávali rychle velkými lžícemi. A já tak moc toužila po pohlazení a pomazlení...“ říká Helenka dnes. Pamatuje si všechno do posledního detailu. Každý svůj pocit. Pak ji jedna z řádových sester naučila chodit a poté i mluvit. Za dveřmi ústavu však panovala totalita a době odpovídaly i podmínky v ústavu, kde měla Helenka vyrůstat. „Všechno kolem bylo bílé a zapáchalo to tu,“ říká dnes už dospělá žena. Křik, tresty, zákazy a nelidské zacházení byly na denním pořádku… „Sice jsem se stěhovala mezi ty šikovnější, ale dospělí - vychovatelé a sestřičky byli zlí, občas mě i zmlátili…“ vzpomíná Helenka, přitom jí úsměv na rtu nemizí. Proč? Na to ošklivé se totiž snaží zapomenout… „Pak se ale něco změnilo. Najednou přibývalo vychovatelů, mohli jsme se jezdit na výlety ven, a dokonce jsme mohli pracovat. Začali se mě dokonce ptát, co se mi líbí, jestli mě práce baví, bylo to moc fajn.“ V polovině devadesátých let se totiž péče o mentálně postižené v Hajnicích začala ubírat jinou cestou.

Barevné domky Hajnice, tak se dnes příspěvková organizace jmenuje, se snaží všechny své klienty, pokud je to vzhledem k jejich postižení možné, rozvíjet a postupně je začleňovat do normálního života. V době před třiceti lety nemožné, dnes běžná praxe. Stejně jako tomu bylo a je u Helenky. Před nedávnem oslavila čtyřicáté narozeniny, když se s ní bavíte, zjistíte, že energie má na rozdávání. Je aktivní jako málo z nás. Díky kvalitní a individuální péči v Barevných domcích dnes může bydlet v jednom z bytů v domě chráněného bydlení v Trutnově. Chodí do práce, jezdí sama autobusem, nakupuje, vaří, stýká se s kamarády (a že jich má!) a dokonce navštěvuje kurzy tance. Před čtyřiceti lety jí systém označil cejchem nesvéprávné bytosti, bez citů a potřeb, „ležáka“ kterého nic jiného v životě nečeká. Díky Barevným domkům a skvělým lidem v nich má její život smysl a cítí se šťastná tak, že by jí mnozí mohli závidět.

Barevné domky Hajnice
Hajnice 46
544 66 Hajnice
tel: 499 393 812
www.barevnedomky.cz

Barevné domky Hajnice českým unikátem, evropskými normami se řídí již druhý rok

Jednou z mála organizací z oblasti péče o osoby s mentálním a zdravotním postižením, které splňují přísné nároky na kvalitu organizace práce a poskytovaných služeb, jsou hajnické Barevné domky. Díky zavedení přísných evropských norem fungují od roku 2007 v této příspěvkové organizaci Královéhradeckého kraje nové efektivní principy, což se  pozitivně promítá do života jejích zaměstnanců i klientů.

Schopnost udržet úroveň náročných norem musí v hajnicích každoročně obhajovat v rámci kontrolních auditů. „Již loni norma ISO 9001 při zavádění viditelně zefektivnila administrativní procesy, zejména pak zpřehlednila pravidla při tvorbě a evidenci interní dokumentace nebo pravidla oběhu dokladů a zápisů. Přínos ze správného nastavení těchto procesů je doslova hmatatelný, díky němu mám výborný přehled o činnosti celého ústavu i jednotlivých zaměstnanců,“ sdělila ředitelka Barevných domků Lenka Alešová s doplněním, že kvalitní organizace práce má výrazný zpětný dobrý vliv na celkovou úroveň života hajnických klientů.

Zároveň s recertifikací proběhl i dozorový audit dalších norem – bezpečnosti práce a environmentálního managementu. S přínosem obou těchto norem se počítalo i při stanovení strategických cílů organizace. Ta se tak zavázala při všech svých činnostech nejen zlepšovat a preventivně chránit životní prostředí, ale i vytvářet bezpečné podmínky pro práci svých zaměstnanců.

Výborná práce organizace byla oceněna již v roce 2008, kdy získal jedno ze čtyř prestižních ocenění MOSTY, a to v kategorii mimořádná aktivita nebo čin ve prospěch handicapovaných.