Tortura zvaná kojení

Jak známo, česká žena a švédská ocel vydrží všechno! Já ovšem evidentně nejsem ani jedno z toho. A moc mi to nevadí. (Po krátké pauze v říši pohádek, se vracím k psaní o mateřství :)) V mé první i druhé hře na matku byly dva podobné šťastné dny – dny, kdy jsem přestala kojit. Bylo to brzy. Laktační poradce by se nechutí zakuckal.

Těmto šťastným dnům předcházela ta nejhorší noční můra, kdy jsem se totálně zblblá všemi pro-kojícícmi vymývačkami mozků rozhodla dát dítěti TO NEJLEPŠÍ a kojit, kojit, kojit jako šílenec. Nedbaje rodinných dispozic, které jasně dokazují, že v naší rodině se již po generace kojit nedá, protože děti jsou extrémně žravé, nikdy nemají dost, nespí, bolí je břicho a mlíka se dělá zatraceně málo.

Pokaždé jsem v hormonální euforii tento fakt ignorovala a šla „na to“ s vojenským nasazením. A v obou případech jsem se vyčerpala tak, že Bohnice nebo Strašnické krematorium mohly být moje příští tramvajová zastávka. Podruhé se mi snad dokonce začal odplavovat vápník z kostí a nemohla jsem bez křečí ani vstát. O žaludečních potížích nemluvě. A jenom díky partnerovi a mojí mámě, kteří mě na poslední chvíli vyhodili z bytu, uchopili do ruky láhev s umělým mlékem a poslali mě o patro výš pořádně se jednou vyspat, jsem ještě tady. Se dvěma živými nažranými a spokojenými dětmi. Ufff.

Mám pocit, že kdo „vymyslel“ kojení, musel být totální sadista a nepřítel žen. Ať si samozřejmě každý dělá, co umí, a co je mu příjemné. Chápu, že když má někdo dítě s normálním apetitem, bez koliky, které dobře spí a matka si v mezičase odpočine a načerpá sílu i mlíko, může být kojení celkem pohodlné (i když na vytahování ňader na veřejnosti já osobně nic pohodlného nevidím) a samozřejmě je to levné, ale pro mě to zkrátka není.

Ta hrůzná myšlenka, kdy na tom, jestli se dobře vyspíte a nebudete ve stresu, závisí, jestli se udělá dost mlíka a jestli se ten chudák mimino nají, mě  - překvapivě  - velmi stresuje…

Navíc, když kolem vás poskakuje naprosto znuděné a právě velkými změnami v rodině zaskočené druhé čtyřleté dítě, které nechápe, proč se nemůže už konečně jít ven a zase se bude kojit a kojit a kojit a stejně ten hladový řev malé příšerky nepřejde na moc dlouho ani pak.

Nemluvě o tom, že po prvních zkušenostech s Aničkou a její kolikou, jsem byla podruhé tak opatrná, že mi v jídelníčku při kojení Emmy nezbylo prakticky vůbec nic. Když totiž prostudujete všechny možné seznamy toho, co se nemá a co může způsobovat problémy – žádné čerstvé pečivo, žádné alergenní ovoce a nadýmavou zeleninu, konzervanty, koření a pochybné přísady, žádná káva, černý ani zelený čaj… Tak vám – pokud máte děti s citlivými břichy - nakonec zbyde akorát suchý starý rohlík, oloupané jablko a banán a suché těstoviny, nebo kuře s bramborou vařené v páře. Brrr.

Každou potravinu, kterou vám někdo předloží, musíte důkladně prozkoumat, aby tam náhodou nebyl česnek, cibule nebo pálivé koření. V restauraci smutně koukáte do lístku a pak si dáte suché špagety nebo rýži. Můj partner se opakování koliky u druhého dítěte obával natolik, že byl tentokrát neskutečně obezřetný a každou potravinu mi raději nejprve vytrhl z ruky a sám prověřil ze všech stran její nezávadnost, než jsem ji směla vzít do úst já.

A pak to naštěstí skončilo… Není nic krásnějšího, než proměna mimina, když se KONEČNĚ nají umělého mléka. Změna trvá zhruba dva dny, které jsou plné pochybností a podivného rozpoložení matky, která neví, zda udělala dobře a zda si to kdy odpustí, protože když se mateřské mlíko a umělá výživa v břiše mimina srazí, chvíli trvá, než se s tím dítě vyrovná. Pak ale zavládne nádherná pohoda a pravidelnost. Dítě jí po 3 nebo 3,5 hodinách –  5-6x denně a v noci spí v kuse i 6, 8 nebo i třeba 10 hodin.

Na co zíráte? Ano, krmím svoje dítě brokolicí z lokte, ale když se nad tím skutečně zamyslíte, je to snad o tolik podivnější, než to, co děláte vy? (zdroj)

A jak děsně se mi ulevilo, když jsem nechala kojení svému osudu? Z vystresovaného králíka, který nemůže chodit a únavou už vlastně ani spát, protože se tak nervuje, jestli je dítě opravdu najedené, kolik snědlo, jestli to stačilo, jestli tam bylo dost, kdy se zase vzbudí a jestli bude mít čas pohrát si s druhým dítkem, je usměvavá poklidná osoba, která už zase řídí svůj život. Nemusí kojit na veřejnosti, masírovat a prohmatávat nalitá prsa a posunovat si vložky do podprsenky sem a tam, aby náhodou mlíko neprosáklo tričkem.

Může sama jít pryč z domu, aniž by se musela klepat, jestli se náhodou dítěti nezachce jíst dřív nebo častěji. Kdyby se mi cokoliv stalo, dítě neumře hlady, může ho nakrmit někdo jiný.

A že existuje odsávání? Brrr… snad nikdy v životě jsem si nepřipadala blíž dojícímu dobytku, než s hučící připevněnou elektrickou odsávačkou na prsou.

Nevím, jak vy, ale já na kojení vůbec nic pohodlného ani krásného nevidím. Je to opravdu spíše oběť a kdo to vydrží je pro mě hrdinka zasluhující blyštivý metál. Natož třeba s dvojčaty. Dámy, jak tohle přežijete ve dvojnásobném zátahu???

Já s sebou 100x raději táhnu termosku s převařenou kojeneckou vodou a dávkovač s odměřeným práškem a lahev. A mám jistotu, že dítě vypilo tolik a tolik a nebude mít za hodinu hlad.

Co se týče zdraví. Nevím, nevím… Je skutečně možné, že kojení imunitu nějak posiluje, ale kamarádky, co kojily rok i déle mají děti nemocné a alergické úplně stejně (některé i mnohem víc) než já. Jedna z nich, která se během dvou let málem ukojila k smrti, kojení označila za největší zklamání svého života, protože obě její děti jsou alergické snad na všechno. Obávám se a mnozí mi to potvrzují, že kojení se přeceňuje.

A teď mě klidně sežerte laktační fanatičky! Tohle je text pro matky, které jsou na tom podobně jako já a zbytečně se trápí déle, než je potřeba.

P.S. Jen pro ilustraci… co dělají laktační poradkyně ženám ve velmi složité situaci, aniž by domyslely, co se třeba může stát…

Úplně mi zatrnulo, když jsem přišla na stránku, kde se dámy radí o kojení. Jedna paní si stěžovala, že se už 3 měsíce nevyspala, že je na pokraji zhroucení a že zjistila, že když dítěti dá - tu a tam - místo kojení umělou výživu, tak že konečně dítě usne na déle než 2 hodiny v kuse… A jestli teda by nevadilo občas – třeba na noc - dát lahvičku. Dítě trochu přibírá, ale zdá se stále hladové.

Co myslíte, že „laktačka“ poradila? Samozřejmě, matce vyhubovala a přikázala umělou výživu v žádném případě nedávat a vydržet. Protože přece kojení je NEJ NEJ NEJ a matka to zvládne.

Fanatička ale už nezajde k paní domu a nenosí uřvané dítě celý den a noc na rukou, aby se paní mohla vyspat a nebát se, jestli se jí vůbec kdy udělá mlíko, jestli bude dost výživné a husté, když musí kojit každou druhou hodinu.

Já viděla 2x v životě proměnu vyhladovělého nespavého dítěte ve spokojeného spavého žrouta a stojí to zato. Každé dítě je jiné, stejně jako kojení není pro všechny. Takže pokud vás vyčerpání dostalo na kraj propasti, zkuste naprosto v klidu umělou výživu a stane se z vás za pár dní pravděpodobně nejšťastnější rodič pod sluncem.

Zdroj: http://boehmova.blog.idnes.cz

Autorka vystudovala žurnalistiku a Masovou komunikaci na FSV UK. Rok strávila na University of Washington, kde studovala Women Studies a komunikaci. Pracovala pro Lidové noviny, MF DNES jako editorka, českou redakci BBC a byla výkonnou ředitelkou Fóra žen.. Nyní pracuje jako externí administrátorkou blogu iDnes.