1404. Smutek

Smutek

Proč mne  tak bolí  ta moje dušička

proč slzy  stékají   do mého srdíčka

proč jsem tak schoulená

od lidí vzdálená

když přátel dokola jsou tady hejna,

proč bolest krutá je,  a stále stejná.

Ať mraky odplují  a ať mi pomohou

slzy mé zastavit  pod modrou oblohou

dopřej mi srdíčko paprsky slunce vnímat

dovol mé slzy odpařit, ať mohu se  znova zas,   kolem sebe dívat.

Naplň je poznáním že přijde soumrak

ve svitu měsíce,  ať mohu zas doufat

ať pírko  holubí  pohladí  tváře  mé

ať oči nepláči,  ať slzy jsou ztracené

ať krutost nebolí , ať mohu dýchat

ať smutek vypudí, ať nemusím vzdychat.

Ať z oblak holoubek zas na zem přiletí

a v oblacích zanechá,  to moje zakletí

v zobáčku semínko rozkvetlé trávy

a když ho upustí  tak ve mne zaseje  záhy zas přání,

a kousíček  naděje.

Na louce rozestřít vysněné iluze,

o láskách, vyznáních  a  toužením po duze,

dotknout se vesmíru  své sny mu vyznat

že jsem tak samotná, nemuset přiznat.

Vesmíre vzdálený sešli mi usmání

pohlaď mé vnímání  dopřej mi doteky

a já ti slíbím   -  slíbím  ti na věky,

že budu je přijímat

že budu se usmívat

i rosu na trávě budu pak  objímat.

Dopřej mi osude kapičku štěstí

a já ti slíbím  že nechám se vésti

rukou tou neznámou do snů a přeludů

kde trápení není,  kde plakat už nebudu,

ať stydět se nemusím,  že  žehrám osudu.

Jak mohu s vědomím, že trápení bolí,

uvěřit ostatním , že zahnat ho mohu,  ale jen  holí

proč jsi mi osude dal vnímání do vínku

a v duši jsi zanechal, jen  na lásku vzpomínku.

Že láska přebolí ví i mé vnímání

proč mně však dohání  k dalšímu poznání

poznání zklamání   z výčitek rouhání

v duši pak zanechá, sbohem,  a klekání.

A v noci bez spánku  zabrání skřivánku

sdělit mi pozvánku

že někde na zemi čeká mně náručí

a štěstí vnímat,  mně  opět  naučí.

Ať vánek odnese myšlenky ledové

a  ať  mně ujistí,  že ústa jsou medové

že rty jsou  k líbání,  že ústa jsou k vyznání

že moci milovat, pochybám zabrání.

Přines mi skřivánku seč jenom hlásku

z písmenek poskládám  víru  i lásku

a pak tě poprosím  aby  jsi  vzlétl

aby  jsi  z písmenek  vyzpíval větu

a z věty souvětí  verše jsi  zpíval

že lásku si zaslouží,  jen ten   kdo o ní  sníval.

Že láska se nehledá, že sama přichází

a že se rozpozná  když v očích zazáří

že srdce dokořán lásky klíč otvírá

že brány propastí, ten samý zavírá.