Má hvězdná

 Každou noc se mi zdá,

 s tmou vždycky přilétá,

 odněkud z cizích hvězd,

 nechá se touhou vézt,

 tiše se snáší k zemi,

 nejhezčí mezi všemi,

 halena pouze v Luny svit,

 do kůže vetřen hvězdný třpyt,

 zve mě ke galaktickým hrám,

 zas v boha věřit začínám,

 když dá mi z číše lásky napít,

 řád vesmíru přestává platit,

 v plamenech ohně vzrušení

 se v chaos dvou těl promění

 a anděl skrytý kdesi v šeru,

 nám k tomu hraje na citeru.

 

  Noc co noc se mi zdá,

 s ránem vždy odlétá,

 však každé ranní probuzení,

 chystá mi milé překvapení

 

 a Ty mi stále ležíš v objetí.