Filmová recenze: Austrálie

USA – 2008, 165 min

žánr: romantické drama

Režie: Baz Luhrmann

Scénář: Baz Luhrmann, Stuart Beattie, Ronald Harwood, Richard Flanagan

Kamera: Mandy Walker

Hudba: David Hirschfelder

Hrají: Nicole Kidman, Hugh Jackman, David Wenham, Bryan Brown, Brandon Walter

Baz Luhrmann je jedním z nejosobitějších režiséru dneška. Na svém kontě má pestrobarevnou trilogii Červená opona, do které spadají snímky Tanec v srdci, Romeo a Julie a Moulin Rouge. V těchto snímcích Luhrmann jasně ukázal, že spíše než o originální příběh mu jde o originální zpracování. A to jak vizuální, tak hudební. Baz Luhrmann je také Australan. Jak je známo, z Austrálie pochází mnoho talentovaných filmových tvůrců a herců. Ale o zemi jako takové nikdo pořádně nic neví. To se režisér rozhodl změnit. A tak vznikla Austrálie, velkolepý historický film a zároveň milostný příběh z období druhé světové války.

Lady Sarah Ashley je anglickou paničkou, která se obává manželovi nevěry. Lord Ashley je totiž tisíce mil daleko v Austrálii, kde, jak ujišťuje svou ženu, se stará o farmu Faraway Downs. Lady Ashley si však myslí své, na vlastní pěst se tak vydá zjistit, co vše péče o ranč zahrnuje. Než se stihne vzpamatovat z dlouhé cesty letadlem, již sedí v rozhrkotaném vozidle s drsným průvodcem Honákem a tlupou domorodců. Lady Ashley zjistí, že její manžel jí nevěrný není. Tedy alespoň ne s ženami. To se nedá říci o lásce k zemi, ve které většinu času přebýval, a kde choval stádo dobře vypasených krav, jenž bylo trnem v oku místnímu monopolistovi. Manžel tak brzy zahynul a Lady Ahley se rozhodla farmu zachránit, prodat krávy do vojenských zásob, a pak zajištěna odjet zpět do civilizované Anglie. A to vše za pomoci Honáka, domorodého chlapce Nullaha, jeho šamanského dědečka a dalších. Toť první polovina snímku. Do druhé zasáhne druhá světová válka a bombardování přístavu Darwin, které je australským Pearl Harborem.

Baz Luhrmann se svou láskou k rodné zemi ve filmu nijak nešetřil. Lze ji poznat z každého záběru na rozlehlé pláně v zapadajícím slunci, krásné přírodní skvosty, tradiční rituály, ze zvuků divočiny a zpívajících domorodců. První polovina filmu je oslavou nádherné krajiny. vizuálnost se ale nevytrácí ani z druhé, přesto je však diametrálně odlišná. Zatímco hnaní dobytka z farmy do Darwinu bylo ve znamení barev slunce a přírody, přístav a útok jsou ocelově šedé a moderně pochmurné. Většina jednotlivých snímků by se dala rámovat do uchvacujících obrazů.

Luhramnnovi snímky jsou známy svou hravostí. Ani v Austrálii nezapomíná na vtip a grotesku. Hlavně pak ve vztahu typické anglické lady a buranského honáka dobytka. Režisér vzdává hold starým klasickým filmům, kdy jsou například postavám pruhem osvětleny hlavně oči. Toto vše Luhrmann podtrhuje skvělou hudbou.

V hlavních rolích snímku hrají známí australané Nikole Kidman a Huge Jackman, kterým se dá věřit vše. Hlavně pak Kidman, jejíž postava v průběhu snímku prošla největším psychologickým posunem exceluje. Kidman si podobnou roli, kdy se s načančané panenky stane schopná žena, již zahrála v Návratu do Cold Mountain, na rozdíl však od Ady – dívky dospívající v uvědomělou a samostatnou ženu, zde lady Ashley již na začátku filmu dospělou a samostatnou ženou je, ale posune se do role matky. I Jackmanův Honák se v průběhu příběhu mění z osamělého vlka na muže, jenž je schopen přijmout svou úlohu v rodinném vztahu. Poměr lady Ashley a Honáka je již od prvního pohledu jasně pojmenovatelný od začátku do konce, herci a režisér vás však i přesto donutí v některých chvílích pochybovat o tom, jak to vlastně dopadne. Vy to sice víte, ale občas na to zapomenete. Další zajímavou postavou je aboriginský chlapec Nullah jehož představitel Brandon Walters je vlastně neherec. Svou roli ztraceného a osamělého chlapce v moderním světe zvládl skvěle a na rozdíl od Jadona Smithe z nového Dne, kdy se zastavila země je naprosto uvěřitelný. Jeho dědu, šamana Krále Georga žijícího v tradičním australském světě, hraje David Gulpilil. Král George z povzdálí pozoruje celé dění a provází nás od začátku do konce jako tichá připomínka kořenů původních obyvatel Austrálie.

Austrálie trvá více jak dvě a půl hodiny. Na snímku je toto dosti znát. Rozdělení na dvě zásadně odlišné poloviny, kdy jedna odkazuje k tradici země a druhá spíše k moderní části, se může zdát jako rozdělení na dva naprosto odlišné filmy. A ač to jsou oba filmy dobré, ten první je přeci jen lepší. Může se tak stát, že divák bude odcházet s lehkou pachutí v ústech. Snímek má také hned několik konců až se zdá, že ten poslední je hodně natahovaný. Někteří by mohli mít problém i s celou vizuální stránkou. Velmi totiž balancuje na hranici kýče. V některých momentech tuto hranici i překročí, ale u Luhrmannových snímků nejde o nic ojedinělého.

Austrálie je film krásný po stránce hudební, výpravné, režijní i herecké. Z některých scén až jde mráz po zádech, jak krásné a symbolické jsou, jak se střetává tradice s moderním zřízením, či jak je moderní zřízení kruté a slepé k tradicím. Jde také o film o lásce, nejen mezi dospělými, ale i té rodičovské. Příběhem se nenásilně protkává linka z Čaroděje ze země Oz. A tak jak se i malá Dorotka nakonec dostane domů, tak se i tady nakonec každý dostane do svého Kansasu. Luhrmann svou zemi miluje, a chce proto ukázat co nejvíc. Škoda té nestřídmosti v závěru.

Zdroj fotografií: www.bonton.cz