Filmová recenze: Kozí příběh – pověsti staré Prahy

Rok výroby: 2008

Země výroby: Česká republika

Žánr: animovaný/rodinný/komedie

Režie: Jan Tománek

První český celovečerní trojrozměrný film, založený na starých pražských pověstech, zkombinovaných s fiktivním příběhem venkovského mladíka a jeho kozy je v našich kinech jen pár týdnů a již nabyl pověsti poněkud kontroverzního díla. Osobně se podivuji, že animovaný film s vesměs pohádkovým příběhem může vzbudit tak silné vášně (odkazuji tímto na diskusi k filmu na stránkách csfd.cz). Myslím, že v domácí filmové tvorbě vznikají hrané pokusy, které by si podobné pobouření zasloužily více, ale každý má zřejmě svoje představy o tom, co je pobuřující.

Na každý pád je Kozí příběh dílo ambiciózní a vytvořené s veškerou možnou poctivostí. Když uvážíme, jaké podmínky mají k dispozici špičkové týmy 3-D animátorů z Hollywoodu, pak s ohledem na podstatně skromnější prostředí, v němž několik let pracovali animátoři čeští, jistě patří k věci vyjádřit respekt k výsledkům snažení týmu pana režiséra Tománka. Ačkoliv není perfektní (mluvím hlavně o nepříliš ostrém pozadí), uspokojivým se dá označit zcela jistě. Precizní vymodelování postaviček hlavních aktérů se však už světovým parametrům může téměř rovnat. Z technického hlediska je tedy možné označit Kozí příběh jako dílo završené relativním úspěchem.

Druhou stranou mince je pak samotný příběh. Tady se zřejmě kamenem úrazu stal fakt, že z hlediska financování byl snímek nucen stát se spíše komerčním počinem. Zafinancování ze soukromých zdrojů si podle nekompromisních zákonů trhu vyžaduje pojištění návratnosti investic. A tak autoři chtě nechtě museli vsadit na místy prvoplánové atraktivnost, co se jednotlivých dějových momentů, epizod a gagů týče. V tomto bodě je též zradila neujasněnost, jakému typu diváka bude vlastně film určen. Přestože převážná většina situačních gagů a vtípků i přes svoji jednoduchost splňuje kritéria vtipnosti na velmi dobrou, obávám se, že dětské publikum je není schopno pochopit, natož docenit. I celkové ladění filmu, situované do pochmurného prostředí vrcholného středověku, kdy významný stylotvorný prvek hrají strašidelné domy a umrlčí vrch se šibenicí (nehledě na dětskou psychiku poměrně drasticky působící závěrečnou zápletku) může v leckterém dítěti zarezonovat spíše nepříznivě.

Zajisté je to i věc distributora, který Kozí příběh označil lákavou nálepkou rodinného filmu, ovšem tvůrci mu svou poněkud zmatenou a roztříštěnou koncepcí situaci příliš neusnadňují. Opět naopak pro leckterého dospělého může být příběh až příliš triviální, plný klišé a pubertálně působících vtípků. Přestože ústřední postava žárlivé mluvící kozy a romantická zápletka mezi ústřední dvojicí hrdinů se na papíře jeví vcelku nosně, v realitě až tak přesvědčivě nepůsobí. Větší dramatický potenciál v sobě ukrývá spíš dějová linie, zpracovávající legendu o vzniku pražského orloje. Mistr Hanuš, chudý student Matěj a Faustův dům oplývají charismatem a původností podstatně více než možná nechtěně „shrekovsky“ rozverná koza a její opakované opilecké výstupy. Jako nejnápaditější tvůrčí počin pak hodnotím citlivé a vtipné zakomponování některých postav pražských strašidel do děje, čímž se podařilo navodit polomytologickou a magickou rovinu dávno minulých časů, kdy vznikal fenomén zvaný Praha. Z těchto náznaků je možno vyčíst, že Jan Tománek a jeho tým je pravděpodobně schopen vytvořit víc než něco, co působí jako chudý hollywoodský příbuzný. Invence, chvályhodná vůle experimentovat a výborná tradice českého animovaného filmu, na níž tvůrci evidentně staví, však tentokrát svádějí nerovný boj s neviditelnou rukou trhu, která ho přiškrtila víc, než by jemu i divákům bylo milé. Možná jí ale byl nápomocen i určitý prvek furiantství a přecenění vlastních sil.

Zdroj foto: www.bontonfilm.cz