1168. Impulsivní řeči o ničem

Impulsivní řeči o ničem

láska se topí jako odhozené kotě

ještě slepé a bojující o život

potápí se, vzdává, pluje na povrch

odmítá umřít a ví o každé příští vteřině

co přijde,

jen to nevzdat,

přitom tuší

že jde tu jenom o to

získat čas

pro nové nadechnutí,

možná naději

přežít

aniž vnímá vůbec proč,

dřív, než se utopí

a v hlavě

je naivní a hloupá,

laskavá a vroucná

i smířená

a přitom ještě ne…, vůbec ne…

je totiž těžké skloubit

život se smrtí,

kdy náruč otevřená

přikryje Ti záda,

odhodí Tě na břeh

v přílivu

a nechá přežít

jako Robinsona

s vlastní jiskrou naděje…