1035.Střepinky duše

Nemluví docela pravdu ten, kdo tvrdí, že miluje život.

Většinou miluje sám sebe a požitky, které mu život

přináší. Ve svém jádru člověk nevidí život vědomě,

stejně tak nevidí vědomě svůj konec, svou smrt,

kterou – stejně tak jako život, pouze podvědomě

vnímá. Smrt cítí jako definitivní konec všech

zemských požitků a chtíčů: život vnímá jako radostnou

aktivitu. Oba dva tyto pocity jsou pochopitelně

v naprostém protikladu. A to je důvod, proč je každý

člověk v podstatě rozpolcenou osobností.