Nastává Nová doba porodní...

Začátkem března se v pražském podniku, nesoucím mnohoznačný název Solidní nejistota, odehrál křest spojený s tiskovou konferencí při příležitosti vydání knihy Vlastimila Marka, která se jmenuje Nová doba porodní. V minulém čísle jsem vám slíbil rozhovor s jejím autorem, který - jak nová úprava dovolí - lze vpravdě dobarvit několika momentkami z tohoto příjemného setkání.

I když jste přitom třeba zrovna nebyli, máte nyní jedinečnou možnost prožít tuto slavnostní událost alespoň na stránkách REGENERACE.

Jakou roli hrála při psaní vaší nové knihy zkušenost?

Hlavně zážitky bezmoci: když jsem zjistil, jak musela rodit, co musela jíst a co všechno musela zbytečně zažít má dcera při svém prvním porodu v roce 1999. Právě ty byly onou spouští konečného rozhodnutí svůj několikaletý záměr uskutečnit.

První delší materiál věnovaný prenatální psychologii a novým "objevům", prokazujícím pomýlenost (zlo)zvyků našeho porodnictví, jako jsou například poloha rodiček vleže, zákaz pití a jedení, povinné holení a klystýr nebo odebírání novorozenců maminkám ihned po porodu, jsem publikoval už v roce 1995. Když ovšem loni dcera rodila podruhé a poměry v porodnicích se téměř nezměnily, velmi zdravě jsem se naštval. Jak to, že deset či patnáct let "staré" materiály Světové zdravotnické organizace u nás nebyly zavedeny do praxe? Proč porodníci, gynekologové či ministři zdravotnictví nedělali, co je v popisu jejich práce - tedy nesledovali "nejnovější vědecký výzkum"? Jak to, že nikdo z poslanců či senátorů, kteří projednávají stále se zvyšující celospolečenské náklady na vězeňství, soudnictví, policii, drogy, následky kouření či alkoholu, nedošel při řešení těchto problémů k samotným příčinám - tedy k případné možnosti, že na naprostou většinu všech těchto problémů je zaděláno zcela zbytečnou ignorancí a dehumanizací porodů...

Jsou skutečně tak významné první tři minuty, jak říká jeden z podtitulů vaší knihy?

To je právě to podstatné. Mozek novorozence je v prvních okamžicích jaksi naprogramován na celý další život. Pokud jsou novorozenci odděleni od matek - a když na jejich zoufalý křik nikdo nereaguje - nastávají změny v produkci serotoninu a kortisolu a zároveň je negativně ovlivněn tep srdce, tělesná teplota a spánek. Tyto změny bohužel nebývají chvilkové nebo dočasné, ale přetrvávají a mají další neurobiologické důsledky. To vede dále například k hyperaktivitě, k panickému strachu a cyklickým depresím v dospělosti, čímž je negativně ovlivněn i sexuální život a schopnost navazovat kvalitní partnerské vztahy. Jinými slovy: mozek nového člověka je naprogramován na to, že svět je nepřátelské a bytostně jej ohrožující místo. A na téhle základní negativní emoci jsou pak budovány další a další stále složitější emoce.

Nejméně dvacet let se tohle všechno ví. A naši porodničtí velikáni stále tvrdí: "Dítě musí řvát a čím víc řve, tím je zdravější... Matka, která odmítá holení, je podle mne dementní... Poloha vleže je samozřejmě pro matku nepohodlná, ale nám se při ní dobře pracuje..." Cituji Prof. Doc. MUDr. Zdeňka Hájka. A my se divíme, jak to, že celosvětově roste agresivita a násilí.

To František Koukolík už zjistil, že "rozumná a uměřená míra láskyplných dotyků je pro naše přežití bezpodmínečně nutná, když jsme dětmi, a je stejně potřebná pro plný rozvoj osobnosti a jejího harmonického bytí, jsme-li dospělými. Uměřená a rozumná míra láskyplných dotyků zřejmě tvoří v našich mozcích funkční systém, podložený miliardami spojů mezi nervovými buňkami a jejich proměnlivou činností. Nejsme-li dotýkáni a milováni, pak ten systém nevznikne, nebo vznikne systém nedokonalý a špatný, či dokonce zrůdný." Začínám mít společně s ním dojem, že jsme v naší soudobé civilizace začali opomíjet něco zásadně důležitého...

Očekáváte, že se skutečně změní přístup zdravotnictví jako státního systému? Nebo to bude jako dosud otázka možná odvahy a osobního nasazení matek?

Od mužů, jako jsou profesor Hájek či ministr zdravotnictví, zřejmě nelze čekat nic jiného než obstrukce. A stále to je skutečně otázka odvahy a osobního nasazení. Jenomže se již nejedná o několik lidí, ale o stovky nespokojených maminek a potenciálně o devadesát tisíc žen, které každý rok porodí své dítě. Jde "jen" o budoucnost jejich dětí a celé naší společnosti.

Není to otázka peněz, jak se vymlouvají státní instituce a ty porodnice, které pořád ještě odolávají stále silnějšímu tlaku maminek. Zatímco porodní lůžko, na které ještě dnes porodníci maminky téměř přivazují vleže, což mimochodem způsobuje zpomalení porodního procesu a bývá příčinou větších bolestí, následné aplikace drog, delší rekonvalescence atd., stojí více jak 300 000 korun, stojí porodní stolička, na které to jde snadněji, rychleji a přirozeněji a žena může za pár hodin jít domů, asi 300 korun. Kdyby většině rodících žen pomáhaly rodit porodní asistentky, jak je tomu třeba v Holandsku, přišlo by to tedy náš stát zhruba o 300 milionů korun levněji.

V nemocnici ve Znojmě či ve Vrchlabí stačilo jen změnit přístup porodníků: lékař nechá porod přirozeně plynout, nespěchá, porodní místnost je v šeru, personál je vlídný a vstřícný, lze rodit v jakékoliv poloze, a raději ne vleže, proti zemské přitažlivosti, tak tam dnes mají daleko méně císařských řezů, téměř nepoužívají epidurální analgézii a rodičky chodí dříve domů.

Žijeme na prahu věku informací. Jde o to, aby se každá žena dověděla, že už jen tím, že bude svému miminku v bříšku hodinku denně zpívat, může sobě i svému dítěti téměř zaručit vyšší inteligenci a porodní váhu a tedy lepší zdraví, psychickou odolnost a vyrovnanosti v dospělosti. Že u porodu lze děťátko přímo vytančit nebo porodit do vody, okamžitě rozesmáté, s otevřenýma očima. Že bohužel platí, že všichni jsme "oběti obětí", a že podle Frederica Leboyera, "si lze těžko představit děsivější vstup do života, než je ten, který připravilo současné porodnictví několika posledním generacím".

Je nejvyšší čas, milé ženy, milí spoluobčané, začít vyžadovat změnu. Ve vašem i v našem vlastním zájmu. Už začínáte mít potřebné informace; právě proto jsem sestavil svou knihu. Na závěr dodám jen slogan, kterým rád uvádím její vydání: "Přepište učebnice, zrušte stávající porodnice, přichází "nová doba porodní"".

REGENERACE 4/2002

Zmiňovanou knihu lze zakoupit u nakladatelství EMINENT

Rozhodně si nenechte ujít dubnovou REGENERACI!

Autor článku: Július Korec