Babinet.cz  /  Magazín  /  Kultura  /  Rozhovor: Nevyzpytatelné záchvaty

Rozhovor: Nevyzpytatelné záchvaty

Petra Nachtmanová

Nějaký ten záchvat přepadne v životě každého z nás. Spisovatelku Táňu Kubátovou přepadají hlavně psací záchvaty a vy si pak můžete obracet stránky v jejích knihách a samozřejmě se nořit do osudů hrdinů.

Nedávno ti vyšly dvě nové knihy v nakladatelství Petra. Nový kabátek dostaly i tvé webové stránky. Máš rovnoměrnou trojitou radost, nebo ti dalo něco z toho víc zabrat a potěšení tím pádem převažuje?

Jelikož jsem člověk tvořivý, udělá mi radost jakýkoliv můj výtvor, pokud má rozumně dlouhou trvanlivost (kulinářské výrobky tudíž do téhle kategorie nezahrnuji). Knížka dá ovšem rozhodně zabrat víc. Je také hmatatelnější než webová stránka, ovšem její nevýhodou je zase naprostá neměnnost. Jakmile je už jednou na světě, nedá se na ní nic opravovat. Tenhle fakt mě po vydání prvních knížek deptal natolik, že jsem si je troufla prvně otevřít teprve asi po roce. Měla jsem totiž hrozný strach, že na mě hned na první stránce vyjukne nějaká chyba v podobě dvakrát za sebou použitého stejného slova, případně neobratné formulace. Na webu se dá opravit kdykoliv cokoliv, čímž se tahle tvorba stává nezávaznější a vhodnější k experimentování.

Denně v Čechách vychází padesát knih. Myslíš, že se čtenář může stát v knihkupectví zoufalým z tak obrovského počtu knih nebo se lehce vyzná a najde si své?

Jako nelze charakterizovat typického rybáře či typického hráče na fujaru, zrovna tak bych si netroufla charakterizovat typického návštěvníka knihkupectví. Jsou tací, co mají předem nastudováno, co koupit, a nenechají se zviklat sebelákavějšími obálkami pod nos nastrčených knižních novinek. Další mají alespoň rámcovou představu o tom, jaký žánr vyhledat, tudíž nepůjdou do oddělení detektivek, pokud vědí, že babička louská zásadně naučnou literaturu o jaderné fyzice. Jiní třeba vědí pouze to, že strejda je čtenář a jeho kulatiny se kvapem blíží. Ten třetí druh je nepochybně nejžhavějším kandidátem na zoufalce, pokud se bude snažit přistoupit k výběru zodpovědně.

Každopádně bych řekla, že největším zoufalcem je v knihkupectví autor. A to ve chvíli, kdy zjišťuje, že od minulého týdne z toho štůsku pěti jeho knížek v regále neubyla ani jedna. My optimisté se ještě dokážeme utěšovat zdůvodněním, že čilý personál knihkupectví prodané kousky průběžně doplňuje ze skladu a děsně se přitom naběhá, ale co chudáci pesimisté? Každopádně padesát knížek je moc. Nějak bych to omezila. Ideálně tak, aby vycházely jen ty moje, a oko bych přivřela ještě tak nanejvýš nad Agathou Christie – ta by mi snad do zelí nelezla. No tak dobře, sem tam nějakou další bych možná taky snesla.

Blíží se léto. Chystáš se pilně zabývat další hrdinkou románu, anebo budeš hlavně dovolenkovat?

Dovolenkovat budu přiměřeně zákoníku práce, což ovšem zdaleka neznamená, že zbytek léta bude vyhrazen psaní. Mé psací záchvaty jsou totiž naprosto nevyzpytatelné, nenaplánovatelné a nepředpověditelné. Rozhodně nejsem typ pilné autorky, která si napíše plán a podle něj pak jede. Jsem autorka – bohém, která nejenže nemá předem danou kostru příběhu (tedy tu základní ano – poznají se, zamilují se, vezmou se anebo alespoň něco na ten způsob), ale taková, co je sama překvapená, když se jí uprostřed příběhu odkudsi vynoří doposud neznámá postava. Případně když se jí ústřední dvojice namísto toho, aby si pár stránek před koncem vyměňovala nyvé pohledy, zničehonic příšerně zhádá. Proto bych Tě raději odkázala na Báru, hrdinku mé rozepsané knížky, aby ses jí zeptala, jestli se hodlá pilně zabývat mnou.

Můžeš stručně prozradit co se děje v knize „V pondělí a ve čtvrtek“?

Děj knížky nastiňuje anotace, na kterou se doklikneš tady: http://members.chello.cz/kubatova/anotace_iva.htm . Mimochodem, nevím, jak Ty, ale já považuju sesmolení anotace za horší dřinu než napsání celé knížky. Vždycky u toho nadávám, že kdyby to šlo stručně, tak bych snad nepsala celý román! Raději tedy prozradím něco, co se v anotaci nedočteš. Mé pozorné čtenářky už si možná všimly, že některé hlavní postavy používám v dalších příbězích jako epizodní nebo naopak si připravím vedlejší postavu, jíž je pak věnována celá příští knížka. Ono přebíhání hrdinů z jedné knížky do druhé je ale natolik volné, že méně pozorný čtenář se jím vůbec nemusí nechat rušit. Takže teď prozradím, že kamarád hlavní hrdinky ze „Záručního listu na život“ Vítek povýšil v románu „V pondělí a ve čtvrtek“ na hlavního hrdinu.

Kniha „S hlavou v písku“ řeší problémy mezi nevlastními sourozenci. Čerpala jsi z něčí zkušenosti?

Kdepak, příběh je od začátku do konce vymyšlený. Vůbec musím přiznat, že z reality čerpám velmi zřídka. A pokud je v mých knížkách něco přímo ze mě, pak jsou to spíše názory a postoje, případně profesní znalosti prostředí kolem počítačů. Pardon, ještě něco není fiktivní: v knížce Počkej až za Lyon popisuji jižní Francii, kterou jsem skutečně měla možnost poznat docela zblízka, protože jsem ji projela na kole. Mimochodem, tenhle způsob dovolené můžu vřele doporučit!

Děkuji z arozhovor a přeji mnoho spokojených čtenářek a čtenářů!

Stránky spisovatelky Táni Kubátové najdete na: http://members.chello.cz/kubatova

Vaše názory

Další z magazínu

Náš tip