Filmová recenze: Divočáci

Bezstarostná jízda po čtyřicítce ...

Stát: USA

Rok: 2007

Žánr: komedie

Hrají: Tim Allen, John Travolta, William H. Macy, Martin Lawrence, Ray Liotta, Marisa Tomeiová

Režie: Walt Becker

Čtyři hollywoodské mužské hvězdy se sešli, aby si společně zahráli, pobavili se a zajezdili si na proklatě rychlých strojích značky Harley Davidson. Tak by se dal v kostce postihnout pravděpodobný hlavní účel, proč tahle poněkud postpubertálně odvázaná komedie vznikla. Pro některé americké kritiky je zjevně odvázaná až příliš a pokud ji rovnou neposílají do horoucích pekel, pak se alespoň podivují a kroutí hlavami nad tím, jestli to dobře zavedení herci ve středních letech jako jsou John Travolta, Tim Allen a zejména William H. Macy mají zapotřebí. Já osobně si myslím, že to zapotřebí mají velice. Nejen z výše uvedených důvodů – kdo by nebral královsky zaplacený výlet na motorkách napříč Amerikou, sice pracovní, ale nikdo se na něm příliš nenadře – ale především z toho důvodu, že i slavnému a vyhledávanému dramatickému umělci čas od času neškodí hodit všechnu oscarovou serióznost za hlavu a vyzkoušet si, jestli si ještě je schopen udělat sám ze sebe srandu, jestli ještě umí být přirozený a bezstarostný, zkrátka jestli je stále nohama na zemi. Kdo ulétne do nadoblačných výšin pocitu vlastní důležitosti a serióznosti, ten už se těžko vrací mezi smrtelníky a takový postoj neprospívá žádné profesi a herectví zvláště. Avšak dá se s potěšením konstatovat, že taková „nadoblačnost“ se netýká ani jednoho ze zúčastněných pánů.

Doug, Woody, Bobby a Dudley jsou kamarádi ze střední školy. Táhnou to spolu od maturity, což je už nějakých pětadvacet let a přestože se každý věnuje jinému druhu povolání, všechny spojuje vášeň pro motorky. Pravidelně si vyjíždějí do okolí města, kde pracují a žijí, ovšem to je přestává uspokojovat. Jakpak by ne, když život se od dob sladkých osmnácti nevyvíjel vždycky podle jejich představ a leckteré sny a touhy zůstaly nenaplněny, jak už to obvykle chodí. Na motorce lze ale všechny frustrace a pochybnosti lehce hodit za hlavu – a ještě je člověk na čerstvém vzduchu. Jednoho dne se tak všichni rozhodli se každodenní rutině vzepřít a vyjet na svých strojích dál – až k oceánu. Daleko od panovačných manželek, zhýčkaných potomků, svízelů v podnikání, smůly v lásce. Na své cestě se pochopitelně střetnou se všelijakými nástrahami, z nichž největší překážkou je rozhodně gang přestárlých motorkářských chuligánů, kterým se čtveřice městských tatíků, navlečených v kožených bundách s vyšitou hlavou divočáka na zádech, ani trochu nepozdává. Je na čtyřce přátel, aby ze sebe setřásli tíhu let, proher a zklamání a znovu si vzpomněli na tu partu správně ostrých hochů, jimiž byli za svých středoškolských dob.

Ačkoliv scénář Divočáků se rozhodně nenoří do žádných závratných hloubek, sází spíše na situační komiku, lehké slovní přestřelky mezi hlavními hrdiny a leckdy se dopouští fórků, které jakoby ulétly přímo z vulgárně laškovných teenage komedií, přesto si film udržuje soudržnost, rytmus i jakousi elementární zpětnou vazbu. Nedostává se tak za hranice nekoukatelnosti, přesto musíte být připraveni tolerovat jistou míru infantility, již podporuje zejména „černý vzadu“, nejmladší a asi také nejméně herecky disponovaný člen elitní čtyřky, Martin Lawrence. Jeho obsazení je mi záhadou, protože věkově a ani naturelem neodpovídá zbývajícím třem spoluhráčům. Trojúhelník Travolta – Allen – Macy to však zdatně vyrovnávají, přičemž celému spolku vévodí právě posledně jmenovaný Pan herec William H. Macy. Do role notorického smolaře a starého mládence Dudleyho hravě dostane duši, humor i dojetí, aniž by si člověk jen na chvíli uvědomil, že jen po tisící variuje osvědčený a vděčný komediální typ. V jeho podání je to prostě originál se vším všudy a svým suverénním a přesto skromným výkonem Macy dodává Divočákům i určitou míru něčeho, co by se dalo nazvat oduševnělostí a poetikou. Stejně tak Travoltovi svědčí změna stylu z již poněkud stereotypního akčního drsňáka, do role Woodyho se pouští s vervou a nadhledem a znovu ukazuje, v čem jsou jeho největší herecké přednosti. I Tim Allen se poněkud vzpamatovává z letargie, s jakou poslední roky rutinovaně a vytrvale točí jednu slabotu za druhou.

Důležitější než jak si stojí individuálně však je jak dokáží existovat jako parta. A v tomto bodě se podařilo tvůrcům najít ideální skvadru. Vypadá to, že si zúčastnění herci „sedli“ i civilně a že atmosféra na natáčení mohla být i díky tomu vcelku radostná a správně motorkářsky „bezstarostná“. Značnou část tohoto espritu se podařilo zachytit i ve filmu, takže i vás může v tomhle opravdu velice lehkém, ale nikoliv zbabraném oddycháku ovanout svěží vítr volnosti a svobody. Tak jako všechny čtyři „easy riders“, když konečně v závěru dorazí k oceánu.

Zdroj foto: www.falcon.cz