132. Mňam

MŇAM

Probuď se, už se setmělo,

vstávej, už můžem ožít !

To, co se ve dne nesmělo

můžeme v noci prožít.

Už skončil další prázdný den

a večer už je tady

spolu to zase rozjedem

k celému světu zády.

Fantazie se rozvíří

jako už postoprvé,

dva rozvášnění upíři

letí se napít krve.

Ať říká tomu "nevěra"

ten, kdo se radši postí.

Vždyť upíři jsou pověra

ve slušné společnosti.

Až nakonec se rozejdem

do rakví osamění,

nastane dlouhý nudný den,

co pro upíry není.

My neumřem tam docela

v té osamělé díře -

- upír, ten démon bez těla

není smrtelné zvíře.

A podle starých pověstí,

co nevědomé děsí,

upíři - pro nás naštěstí -

jsou nesmrtelní běsi.