Volená oligarchie kontra plebs

S velkými nadějemi většina z nás v roce 1989 cinkala klíči za což se dnes téměř stejná většina stydí a zapírá sama sebe. Nicméně již několikrát jsme dali důvěru těm, jež nás měli vyvést na výsluní. Proč tedy čím dál více lidí vzpomíná na ty fajn časy za socialismu?

Jen pro upřesnění: Podle slovníku cizích slov oligarchie znamená vládu nevelké skupiny osob, vládnoucí skupinu a plebs starořímské svobodné, ale bezprávné obyvatelstvo, chudinu, prostý lid.

Je neuvěřitelné, že cca 1700 let od počátku rozpadu říše římské se takové označení dá mnohdy použít i v České republice dnešních dnů.

Kde jsou ty časy, kdy vynořivší se polistopadoví politici před nadšenými davy kritizovali komunistickou elitu jež si nakupovala v Národním shromáždění za pár korun tuzexový alkohol a pořádala kulinářské hody za ještě menší obnosy. Neuplynulo mnoho let a osvobozující se média (ne, že by byla zase až tak nestranná) nám nabídla ceníky alkoholu a kuchyně v parlamentu. Lidu se protočily panenky, ale nikdo nezačal hřímat jako kdysi oni „spravedliví“, kteří si dnes nacpávají za pár korun břicha úplně stejně jako jejich komunističtí předchůdci.

Aby se k „lizu“ dostali i jejich méně úspěšní kolegové ustavili politicky zcela zbytečnou velkotrafiku a nazvali ji Senát. A že jde o trafiku je více nežli zřejmé. Například jeden z halasných odborových předáků jenž utrácel odborové finance za zvláštní vlaky, autobusy a guláše spíše pro své zviditelnění než pro blaho pracujících, dostal teplé místečko v Senátu a zmizel jako pára nad hrncem. V podstatě zmizel (ale s plným platem) i ze Senátu, jelikož byl jedním z největších záškoláků. Když hovořím o odborových předácích – jaký vlastně pobírají plat za jimi vynuceně schválený nedodělek v podobě Zákoníku práce? A co na to jejich svědomí, když pro řadového občana odsouhlasí za požití alkoholu na pracovišti přísné sankce s pány poslanci, kteří jsou na pracovišti podnapilí?

A výsměch o demokracii a spravedlnosti pokračuje. Záměrně nevýhodné smlouvy pro stát, prokazatelné úplatkové aféry, poskytování informací „spřáteleným“ firmám, zlodějina o které by se těm „řadovým“ zlodějům mohlo jen zdát. A většina těchto kauz vyšumí před očima národa do ztracena. Drzost těchto národních podvodníků jde tak daleko, že si dovolí tvrdit lidu, že onen provinilec nemůže být trestán, poněvadž v úřadě již nepracuje. Co na to zlodějíček jemuž po roce dokážou krádež na pracovišti, kde již dávno nepracuje a přesto putuje do vězení? Jako by nám „ti nahoře“ chtěli dát poučení, že když už krást, tak ve velkém. Co třeba takových osm miliard a zlatý padák?

Rovnost s lidem v závěru své vlády prokázali politici ČSSD. Když byl například ministr spravedlnosti usvědčen z rychlé jízdy bez majáčku, po úporném kličkování mezi paragrafy oznámil, že on zákon překračovat může, ale ten, kdo protizákonné jednání zaznamenal, musí být potrestán. Tedy něco jako zákon džungle, zákon mocnějšího. O podnapilých, bourajících a netrestaných poslancích nemluvě. Že by nadřazená kasta?

Naše volené panstvo vlastně od počátku 90. let minulého století odmítá přijmout zákon o prokazování majetku. Proč, mají-li čisté svědomí? Jak mnohdy vidíme, svědomí je na naší politické scéně pojmem téměř neznámým.

Referendum. Cože, nechat rozhodovat lid? Nikdy! Přímá volba prezidenta? Nikdy! Přesto všechny strany tvrdí, že tento způsob volby podporují. Ptát se lidu, zda souhlasí s americkou vojenskou základnou na našem území? Proč? Ostatně mají pravdu. V roce 1968 se politici lidu taky neptali. Jak moc se změnila politická etika dnešních mocipánů?

Co se týká americké vojenské základny na našem území, pomáhají českým politikům i média, která ani v nejmenším neinformují občany o té pravé, uzurpátorské, politice USA. Jak se vyjádřil Čechokanaďan George Bohdal demonstrující v Praze proti této základně: „V anglosaském světě jsou noviny plné informací o USA, o Bushovi, o jejich válečných zločinech. Tady nic. Nechápu to. Když je někdo proti Americe je automaticky spojován s komunisty. Před komunisty jsem utekl. Ale vojenskou politiku USA neschvaluji. Jde jim o to, být jednou nohou na české půdě.“ (zdroj: Právo)

Politici dělají z lidu hlupáky, jestliže si dovolí tvrdit, že další cizí armáda na našem území je oázou bezpečí. Netvrdili to i komunisté o sovětském vojsku v ČSSR? Proč by mělo zrovna naše území sloužit k větší bezpečnosti Spojených států? A proti komu se vlastně máme bránit? A proč, mají-li Rusko a Čína zařízení jež jsou schopny tento systém oklamat. A to velmi nekvalitní systém (při zkouškách z 11 střel pouze 6 zasáhlo svůj cíl). Z Ruska se začínají ozývat hlasy o novém zbrojení. Tak to je ta oáza bezpečí?

Vše jsou to nehorázné lži. Jde o zábor dalšího území pro politické zájmy USA. Tato země v daleko větším měřítku provádí od konce II. světové války to, co před lety vytýkala Sovětskému svazu. A tak jako Vietnam svého času „ohrožoval“ bezpečnost Spojených států, Česká republika ji posílí. Hurá! Pokud se budete opravdu zajímat o vojenskou politiku USA, dojdete k názoru, že komunistické zastrašování americkým imperialismem bylo pouhou selankou proti holé pravdě. To vám však poklonkáři z řad politiků neřeknou.

V jednom článku nelze uvést všechnu tu špínu mocných jež se v našem státě před zraky lidu děje. A stále přetrvávající stádnost v našich myslích nám brání vyjít do ulic, sami za sebe, a vyjádřit svůj názor. To svedeme na jedničku zatím pouze v hospodách nebo s nákupními taškami před supermarketem. Škoda.