Babinet.cz  /  Magazín  /  Dům a zahrada  /  Tradice českých Vánoc: Tradice vánočního stromečku /11.díl

Tradice českých Vánoc: Tradice vánočního stromečku /11.díl

Redakce Babinet

Smutný vánoční stromeček

Vánoce se blížily tempem větru, který se v prosinci zdál daleko živější než uplynulý podzimní měsíc. Lidé rychle odcházeli domů. Zahaleni v teplých bundách, kožíškách a čepicích stažených hluboko pod uši si drželi poslední nepostradatelné nákupy – jehličnaté stromky, kapry a jmelí pro štěstí.

Na trhu s vánočními stromky zůstal jen jeden poslední stromek a pan Hynek Malíř si pohvizdoval, jak mu prodej dneska dobře vyšel a může si zalézt do tepla své vyhřáté chalupy. Oklepal si ruce o sebe, stáhl čepici z hlavy a otřel si pot na čele.

„Dřina to dneska byla. Jak se někdo mohl třást? No jo, chlapče. Je mi líto, ale tebe nikdo nechce, když ses moc nepovedl,“ řekl, poslední stromeček hodil k popelnicím a odjel z prodejního místa.

Poslednímu odhozenému stromku nebylo ani trochu do smíchu. Několikrát si smutně povzdechl a pak pro sebe zašeptal:

„Vím, že jsem trochu nakřivo, ale o to víc bych o vánocích voněl. Na Štědrý den, o svátcích, ale i po nich. Přísahám, že ano! Snad není ještě pozdě. Zeptám se, jestli by mě někdo nechtěl.“

Kolem se za chvíli začal potulovat starý černý pes, stromek se ihned začal ptát, jakmile začenichal u jeho jehličí.

„Hej, pejsku nechceš si mě ozdobit na vánoce?“

„Já? Voňavý stromku, já vánoce neslavím,“ řekl a raději odpajdal o kus dál.

Nic se nedalo dělat. Stromek počkal na další příležitost. Tentokrát si u něho myla packy mouratá kočka Minda.

„Hej, kočko, nechtěla bys mě mít na vánoce doma ozdobeného? Budu moc krásně vonět.“

„Mňau, jsi hodný stromečku. Mňau mňauíky, slavíme ale s ostatními kočkami na střeše a už máme ozdobený moc krásný vánoční stromeček. Jak tak koukám, ty nejsi zrovna moc

pěkný.“

Stromeček si nahlas povzdychl: „Budu tu muset zůstat celé vánoce a nikdo si pode mě nedá vánoční dárky a tolik jsem se těšil.“

Když už to vypadalo, že zůstane do večera úplně opuštěný, šel kolem Filípek s tatínkem. Filípek se netvářil zrovna vesele. Vypadal naštvaně a smutně, stejně jako opuštěný vánoční stromeček.

„Je mi to líto Filípku, ale sám jsi viděl, že vánoční stromky už nemají.“

„Přišli jsme pozdě a teď kvůli tobě nebudeme mít vánoce.“

Vánoční stromek se zavrtěl a začal ze všech sil vonět, protože si přál, aby si ho oba všimli. Povedlo se. Malý kluk zdvihl hlavu, zahleděl se na něho a trochu se pousmál s nataženou pravačkou.

„Podívej, tatínku, támhle u popelnic leží nějaký stromek a moc krásně voní, cítíš ho?“

„Ano, máš pravdu hochu. Jdeme blíž a zjistíme, zda bude k užitku.“

Vydali se ke stromku a silná vůně je skoro omámila. Tatínek vzal zkušeně uvzdychaný stromek do ruky a prohlížel si ho od shora dolů.

„No sice je trošku nakřivo, ale nevadí. Doma ho upravíme.“

„Tak přece budeme mít letos vánoce,“ zajásal Filípek, zatleskal z radosti dlaněmi a pochvalně pohladil stromek, který by radostí skákal, kdyby se nebál, že jim vypadne z dlaní a zůstane opět opuštěný.

Stromek si doma ozdobili a opřeli do rohu, aby se narovnal. Filípkovi zářily oči nad neodolatelnou krásou stromečku, protože ten splnil to, co slíbil - krásně voněl celé vánoce a i dlouho po Třech králích.

/Smutný vánoční stromeček: Petra Nachtmanová

www.shaylen.epika.cz/

Tradice vánočního stromečku

Podle jedné legendy byl v 6. století vyslán irský opat Kolumbán z Luxeuilu a Bobba do Burgundska, aby tamějšímu pohanskému obyvatelstvu osvětlil svátek narození Krista. Aby opat přilákal co nejvíce lidí, zapálil 24. prosince na starobylém jehličnanu uctívaném o zimním slunovratu pochodně ve tvaru kříže. K davům zvědavců, které přilákala zář ohně pak pronesl kázání o narození malého Ježíška v Betlémě.

Podle brémské kroniky prý v roce 1570, se objevil ozdobený stromeček pro děti v cechovní budově. Odtud se rozšířil po německých zemích a počátkem 19. století se objevil poprvé i u nás. Roku 1812 ho v Praze ve své vile ozdobil bavorský rodák Jan K. Liebich (ředitel Stavovského divadla) jako překvapení pro hosty. Lidem se vánoční stromek, který nazývali Kristův strůmek, zalíbil a o rok později se jeho zdobení stalo v městech, především v zámožných rodinách, již samozřejmostí. V 60. letech 19. století pronikl i do srdcí českých venkovanů a koncem 19. století ovládl svou krásou i zbytek Moravy. Předtím se místo stromku stavěly jesličky.

Po 1. světové válce se začaly stavět rozsvícené vánoční stromky i na veřejných prostranstvích. Poprvé se rozsvítil v roce 1924 v Brně. Autorem této tradice je spisovatel R. Těsnohlídek. Z jeho iniciativy se také pod vánoční strom umisťuje kasička pro opuštěné děti. K tomuto nápadu ho inspiroval smutný příběh, když v čase vánočním našel v lese opuštěnou holčičku.

Zdobení vánočního stromku

Až do poloviny 20. století se zdobila hlavně jedle. Později pro svou vzácnost byla nahrazena smrkem a borovicí.

Stromky se zdobily různě např. ořechy, jablíčky,perníčky, sušeným ovocem, cukrovím, kostkami cukru zabalenými do barevných papírků, barevnými papírovými řetězy, slaměnými ozdobami. V 19. století čeští skláři oslinili cizinu skleněnými, ozdobami. Objevily se i lamety nastříhané z cínové folie a později i barevné lamety (známé jako vánoční třepení) s řetězy. Pravděpodobně českou specialitou je zdobení vánočního stromku čokoládovými figurkami.

Lidé se také snažili stromky osvětlit, protože plamen o Vánocích symbolizuje pro křesťany příchod světla neboli příchod křesťanského Mesiáše a pro pohany je symbolem pohanského slunovratu.

První svíčky zazářily na stromcích bohatých rodin na počátku 18. století. Díky vynálezu parafínu v roce 1830 svíčky zlevnily, a tak mohly svou září potěšit i děti z chudých rodin. V 19. století se objevily i první prskavky

Náboženské symboly vánočního stromku

Vánoční strom symbolizuje rajský strom. Z něho nejprve Adam a Eva utrhli zakázané ovoce a později byl na něm ukřižován Ježíš Kristus neboli nový Adam zrozený z nové Evy – Panny Marie. Zelené větve stromu symbolizují nový život a zavěšené zdoby zakázané ovoce.

/Komentář o vánočním stromečku: Hana Formánková/

Zdroj fotografie: O. Formánek

Předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE

Vaše názory

Další z magazínu

Náš tip