Babinet.cz  /  Magazín  /  Dům a zahrada  /  Tradice českých Vánoc: Koledy /9.díl

Tradice českých Vánoc: Koledy /9.díl

Redakce Babinet

Na okamžik skřítkem

"Já a kmotr?" Jak bych mohl jít takovému skřítečkovi za kmotra, když má velikost tomu poněkud neodpovídá. A navíc, vždyť ani nevím, co se takovým skřítkům dává darem a jak to kmotrovství vlastně vypadá. U nás lidí to je velká sláva a závazek na celý život. Pije se a hoduje. darem se dávají vzácné věci, ponejvíce zlaté. Tak třeba vzácné mince, lžičky, či hodinky. Kmotr znamená patron a ochránce miminka. Patronství tak malému skřítkovi se mi zdálo nereálné.

Skřítkův dědeček snad četl mé myšlenky. Usmíval se a přikyvoval. Ani jsem si nevšiml, kdy hmátl do škapulíře u pasu a foukl mi do obličeje nějaký zvláštní prášek. "K sakru!" chtěl jsem zahromovat, říkám chtěl, protože jsem kýchal a kýchal. Každá rána by se vyrovnala ráně z děla. Už to vypadalo, že se ukýchám, když tu náhle kýchání ustalo stejně znenáhla, jako začalo. Kýchání mne vyčerpalo natolik, že mi ještě hodnou chvíli trvalo se vzpamatovat a zjistit, co se to vlastně se mnou stalo.

Jak to, že se mi všechno okolo zdálo nějaké jiné. Všechno se zvětšilo. A kam se poděly kabáty, které mi ještě před chvíli překážely v rozhledu?

Tma okolo mne kamsi zmizela. Konečně jsem si všiml usmívajícího se Hrka. Spolu s dalšími skřítky mi šli v ústrety. "Vítáme tě mezi námi," objímali mne. Pořád mi to nedocházelo. Jak to, že už nejsou tak malincí? " Jednoduše, protože malým jsi i ty.", odpověděl mi na mou myšlenku onen nejstarší skřítek, jež to všechno spískal. " Vy umíte i čarovat?", vydechl jsem. Mezi skřítky to zaburácelo. Smáli se.

" A jak si myslíš, že Ti vydrželi ty tvé nerozedratelné boty, které tak miluješ. Myslíš si, že za normálních okolností by ti taky vydržely deset let? Zvlášť při tvém zakopávání?" šklebil se Hrk. " No páni, to jsem teda netušil." " spoustu věcí jsi netušil", odvětil Hrk a táhl mě mezi skřítky. "Dovol mi tě představit, tak tohle je má blízká rodina a pár známých", ukázal směrem k davu za zády. Po chvíli jsem už ztratil orientaci. Ohromný dům plný skřítků s roztodivnými jmény. No, kdo si to má zapamatovat. Pamatoval jsem si jméno dědy skřítka - Marwell Šinfel. A potom snad jakžtakž jména Hrkových dětí. Brela, Stela, Kalm, Kar, Murtie, Zigi a nově narozený Sam.

Pak už si sotva pamatuji tváře.

Hrk mne protáhl celým domem. "Kam jdeme?", ptal jsem se. " Má žena by Tě ráda poznala." odvětil Hrk, když došel k jedněm dveřím v patře. " Počkej tady", zašeptal a tiše vklouzl do pokoje. Ovanul mne jemný závan z růží. Za malý okamžik mne Hrk vtáhl dovnitř. Příšeří na malou chvilku způsobilo, že jsem nic neviděl, jen cítil tu krásnou jemnou vůni. Posléze se však jakoby rozjasnilo a já si začal ložnici prohlížet. Vypadala velice útulně. Uprodtřed místnosti stála ohromná postel s nebesy plná polštářů ušitých z mých dávno již zapomenutých ponožek. Mezi nimi odpočívala překrásná paní. Paní skřítková, alias paní Nešiková. " Má paní. Rosamar Nešiková" , dmul se právem Hrk. " Těší mě", podávala mi ruku Rosamar, " nestává se tak často,

"Nestává se tak často? Ale to znamená, že už se tomu někdy tak stalo?", podivoval jsem se. " Inu stalo.", usmívala se paní skřítková.

" Ale je to už dávno a ten člověk již jistě nežije, vzhledem k vaší nízké životnosti, oproti té naší." , pokývala hlavou paní Nešiková.

Hovořili jsme spolu ještě dlouho, až nakonec únavou usnula a my se spolu s Hrkem potichu vytratili z pokoje, sešli po schodech dolů mezi bavící se skřítky a bavili se až do pozdních ranních hodin. Stejně jako na nenápadně mizící skřítky, i na mne upadala únava a já usoudil, že pro dnešek by těch zážitků už stačilo. Sotva mi ona myšlenka prokmitla hlavou, kde se vzal, tu se vzal a už u mne stál Marwell bafající dýmku, s rukou ve škapulíři. " Těší mě, že se ti u nás líbí. Nezapomeň příští týden na křtinách", hrábl do váčku a foukl mi kouzelný prášek do obličeje. A já zas kýchal a kýchal, sotva popadal dech až jsem nakonec vypadl ze skříně.

Stal se ze mě zase člověk.

Pohled na hodiny mne vyděsil. Páni, dvě hodiny a já ještě nic nestihl udělat čekala mě spousta práce, "Co mi jen řekne žena? Co jí jen mám říct já, když přijde? Že jsem oslavoval se skřítky? Pitomost to mi nikdo neuvěří." Uprostřed kuchyňského stolu ležel kus papíru.

Na něm se třpytilo:" Ahoj, všechno vyřízené, vše udělané, tak se nestresuj."Hrk. PS:"A nezapomeň příští sobotu v devět ráno!"

V zámku zarachotil klíč a do dveří vešla má milovaná žena, "Ahoj, tak jak jsi si užil volný den?". " Báječně.", usmál jsem se a muchlal papír za zády.

/Na okamžik skřítkem: Adriana Dosedělová/

Koledování

Koledování patří mezi staročeské zvyky. Praotcem koledování byl zvyk:

pozdravit každý dům na počátku nového roku a to jak kalendářního, tak hospodářského (při zahájení zemědělských prací)

Koledníci většinou přestrojeni za maškary, obcházeli domy a zpívali koledy. Za své pěvecké vystoupení byli odměňováni dárky. Na koledu se chodilo od Štědrého dne a až do Tří králů, nejčastěji však na Štědrý den, svátek Štěpána a na Nový rok

Středověké církvi se však nelíbila alotria, která prováděli rozdovádění koledníci, ani maskování za zvířata či přestrojování mužů za ženy a naopak, a proto zakázala lidové kolední obchůzky. Lidové koledování tak nahradila koledními obchůzkami kněží a tak ve 14. století vystřídaly lidové koledy církevní vánoční písně o Kristově narození (nejdříve v latině, později v národním jazyce.)

Koledy o Kristově narození

Žáci předváděli v kostelech scénky o narození Ježíše Krista. Satirické prvky, které se objevovaly v hrách, se však nehodily na posvátnou půdu kostela, a proto žáci začali hrát na náměstích. Později své působiště rozšířily a hráli i v domech. Pro domovní scénu však museli své vystoupení zkracovat. Jejich představení se zkrátilo jen na scény s texty a písněmi, a tak vznikly dnes známe koledy.

Zpívání koled u vánočního stromečku

Zpívání koled u vánočního stromečku patří mezi staročeské zvyky. U vánočního stromečku se zpívali koledy nejenom na Štědrý den, ale každý večer, dokud se neodstrojil.

/Komentář o koledování a koledách: Hana Formánková/

Pokud i vy máte náladu zazpívat si nějakou vánoční koledu nabízíme vám texty několik koled.

JAK JSI KRÁSNÉ NEVIŇÁTKO

Jak jsi krásné neviňátko, prostřed bídy nebožátko,

před tebou padáme, dary své skládáme.

Já ti nesu dvě kožičky, by zahřáli tvé nožičky,

já zas trochu mlíčka, by kvetla tvá líčka.

Já ti nesu veselého, beránka ze stáda svého,

s ním si můžeš hráti, libě žertovati.

A co my ti nuzní dáme, darovati co nemáme,

my ti zadudáme, písně zazpíváme.

Pastuškové mu dudají, zvuky dud sa rozléhají,

slavně dudy dujú, všeci prozpěvujú.

Měj se dobře, Jezulátko, přespanilé pacholátko!

S tebou se loučíme, Bohu poroučíme.

NARODIL SE KRISTUS PÁN

Narodil se Kristus Pán, veselme se,

z růže kvítek vykvet nám, radujme se,

z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se.

Jenž prorokován jest, veselme se,

ten na svět poslán jest, radujme se. Z života...

Člověčenství naše, veselme se,

ráčil vzíti na se, radujme se. Z života...

Goliáš obloupen, veselme se,

člověk jest vykoupen, radujme se. Z života...

Boží Syn se vtělil, veselme se,

aby hříšné spasil, radujme se. Z života...

Z nebe na zem sstoupil, veselme se,

aby nás vykoupil, radujme se. Z života...

Chudý s námi bydlel, veselme se,

zimu, bídu trpěl, radujme se. Z života...

Ponížení přijal, veselme se,

by nám nebe získal, radujme se. Z života...

Pánem jsa všech pánů, veselme se,

snášel pro nás hanu, radujme se. Z života..

Syn jsa Boha Otce, veselme se,

dán jest zemské Matce, radujme se. Z života...

NESEM VÁM NOVINY

Nesem vám noviny, poslouchjete,

z betlémské krajiny, pozor dejte.

/:Slyšte je pilně a neomylně:/, rozjímejte.

Syna porodila čistá Panna,

v jesličky vložila Krista Pána.

/: Jej ovinula a zavinula :/ plenčičkama.

K němužto andělé z nebe přišli,

i také pastýři jsou se sešli.

/: Jeho vítali, jeho chválili, :/ dary nesli.

Anděl Páně jim to sám přikázal

když se jim na poušti všem ukázal,

/: k Betlému jíti, neprodlévati :/ hned rozkázal.

Ejhle, při Kristovu narození

stal se div veliký v okamžení,

/: neboť noc tmavá se proměnila :/ v světlo denní.

Andělé v oblacích prozpěvují,

narození Páně ohlašují,

/: že jest narozen, v jeslích položen, :/ oznamují.

My také, křesťané, nemeškejme,

k těm svatým jesličkám pospíchejme,

/: Ježíše svého, Pána našeho :/ přivítejme.

Vítej nám, Ježíšku, z nebe daný,

který se narodil z čisté Panny,

/: pohlédni na nás a přijmi od nás :/ tyto dary.

Z nebe jsi sestoupil z pouhé lásky,

krásné Jezulátko, kvítku rajský,

/: jak jsi spanilý a ušlechtilý, :/celý krásný.

Tak jsi svůj lid sobě zamiloval,

žes i pro něj sebe nelitoval,

/: setoupil jsi z nebe, abys jen sebe :/ obětoval.

Přijmi ty nábožné dary od nás,

milostivý Králi a Pane náš.

/: Svoje poddané, tobě oddané :/ ty dobře znáš.

Děkujem ti za tvé narození,

které nám přineslo vykoupení,

/: na které jistě čekalo lidské :/ pokolení.

Žádáme srdečnou zkroušeností,

by jsi nás uvedl do radosti,

/: tam, kde přebýváš, slávy požíváš :/ na věčnosti.

PŮJDEM SPOLU DO BETLÉMA

Půjdem spolu do betléma, dudaj, dudaj, dudaj dá!

Ježíšku, panáčku, já tě budu kolíbati,

Ježíšku, panáčku já tě budu kolíbat.

Začni, Kubo, na ty dudy: dudaj, dudaj, dudaj dá!

Ježíšku, panáčku, ...

A ty Janku, na píšťalku, dudli, tudli, dudli dá!

Ježíšku, panáčku, ...

A ty, Mikši, na housličky: hudli, tydli, hudli dá!

Ježíšku, panáčku, ...

A ty Vávro, na tu basu: rum, rum, rum, rum, ruma dá!

Ježíšku, panáčku, ...

VESELÉ VÁNOČNÍ HODY

Veselé vánoční hody,

zpívejte dítky koledy,

o tom co se vskutku stalo,

že se lidem narodilo děťátko

o tom co se vskutku stalo,

že se lidem narodilo děťátko.

Potmě leží, nemá svíčičky,

na nebi mu svítí hvězdičky.

Ty, jenž všechen oděv dáváš,

samo’s nahé a nic nemáš, děťátko.

Ty, jenž všechen oděv dáváš,

samo’s nahé a nic nemáš,děťátko.

Přišli chudí pastouškové,

zpívali jsou chvály nové,

vítej nám, králi andělský králi,

tebe jsme zdávna žádali, děťátko.

vítej nám, králi andělský králi,

tebe jsme zdávna žádali,děťátko.

My s nimi také zpíváme,

k betlémské chýši spěcháme,

vítej milý pacholíčku,

Synu Boží, náš bratříčku, děťátko.

Vítej milý pacholíčku,

Synu Boží, náš bratříčku, děťátko.

Zdroj fotografie: O Formánek

Předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE

Vaše názory

Další z magazínu

Náš tip