Já a kamna

Drž se nové cesty a starého přítele. SLOVENSKÉ přísloví

Za celá léta, co jsme si pořídil etážové topení, nám kamna ani jednou nezazlobila. Jeden uhlák na den, jeden na noc a teplo pořád v celém bytě. A to i když jsme na den odjeli. Když jsme se vrátili, stačilo je prohrábnout rošt, přisypat uhlí a za chvíli už kamna hučela.

Potom se v naší ulici zaváděl plyn. „Zaplať pánbůh,“ pochvalovala jsem si, „konečně bude čisto.“ Když jsem druhý den otevřela dveře bytu, vyvalil se ven hustý kouř. Rozrazila jsem okna i dveře a běžela ke kamnům. Byla studená jako psí čumák a kouřila jako sopka. „Ta kamna musejí prostě hořet!", radil přivolaný soused. „Kdepak je jen dusit!“ Otevřel kamna, přisypal uhlák a kamna se rozhučela, až voda v radiátorech bublala. „Tak to teda ne!“, kategoricky jsem zavřela dvířka kamen. „Kvůli pomateným kamnům nebudu po bytě chodit nahá!“ Vzápětí kouř znovu zahalil celý byt. A tak opět okna dokořán a do teplého svetru. „Co se to jen s těmi kamny jen stalo?“ vrtalo mi hlavou.

Druhý den jsem už šla s obavou domů. Oprávněně. Byt byl zase plný kouře a zima jako v márnici. „Co mi to, proboha, vyvádíte?“rozbrečela jsem se. „Pár dní před dokončením plynu ...“

Z kamen to blaflo a já jako bych slyšela: "Tak plynu se ti zachtělo? Nevěrnice! Léta jsme ti sloužily a ty? Styď se se!“

A já se zastyděla.Ale co dělat. S vděčností jsem kamna přepečlivě uložila na půdu a jeden komín v bytě pro ně rezervovala. A taky, co kdyby jednou...