Není slon jako slon, aneb láska na celý život.

Chobotnatci dosahují váhy 7,500 kg a měří přes tři metry. Takový kolos vyžaduje na svůj provoz obrovské porce potravy, proto slon, zapřisáhlý vegetarián, věnuje požírání větví, listů, plodů a trávy 15 až 18 hodin denně.

Chobot mu slouží jako prodloužená ruka, nos i pohár, jímž si servíruje do tlamy různé lahůdky a vodu. Také jím ohmatává a očichává vše, co ho zajímá, nebo spíše zjišťuje, co by se dalo sníst. Slon miluje vodu. Nejenže ji dokáže vypít až 100 litrů za den, ale také se velmi rád koupe. Ve vodní lázni si pomocí chobotu dopřává i skotské střiky. Sloní matka by mohla být dávána některým lidským matkám za vzor. První tři roky svého potomka neopouští ani na krok a své mateřské povinnosti si pečlivě plní pět let. Přičteme-li k tomu, že její těhotenství trvá 22 měsíců, zaslouží si jistě od lidských matek uznalý obdiv. Jejich jazyk je velice bohatý, neboť při pokecu mezi sebou používají přes 70 druhů troubení.

Ke spolupráci slona a člověka došlo asi před 5 000 lety. Sloni se účastnili válečného tažení již za Alexandra Velikého. Nebyli však jen válečníci, pracovali v dobách míru jako dřevorubci a dopravci.

Není však slon jako slon. I když se návštěvníkům Zoo mohou zdát všichni sloni stejní, přeci jenom se něčím liší. Existují dva druhy slonů, indický a africký. Indický slon má oproti svému africkému bratru menší trojúhelníkovité uši, dva čelní hrby i menší zaoblenější tělo. A kdybyste viděli slona bez klů, nelekejte se. Nevypadly mu ani stářím, ani o ně nepřišel v boji. Jedná se o samici slona indického, kterou příroda kly neobdařila.

Z názvu chobotnatců se asi každý dovtípí, kde jednotliví druhy slonů žijí a odkud pocházejí, ale že slon indický je symbolem Thajska, ví asi málokdo. Mezi Thajci a slony vzniká přátelství na celý život, někdy dokonce na život a na smrt. V dnešní době sloni už nepracují jako dřevorubci, ale uplatňují se v turistickém ruchu jako atraktivní doprava, nebo předvádějí turistům své „herecké“ umění. Jejich páníčci - cvičitelé a vodiči, zvaní mahuti, se s nimi přátelí už od jejich tří let. Jelikož sloni se dožívají 60 až 80 let, je to láska na celý život a někdy až za hrob. Často se stává, že slon svého pána přežije, nového pána nepřijme a uhyne steskem.

Nejvíce uctívaný je bílý slon, kterému se dostává zvláštních výsad. Nemusí pracovat, je ubytován v královských stájích, kde o něj pečují jako o krále. Hýčkají ho přehnanou čistotou. Dopřávají mu všemožné pohodlí a rozmazlují ho různými lahůdkami, které mu dokonce servírují na zlatém podnose či v zlatých nádobách. Bohužel za svůj pozemský ráj, slon často zaplatí trávicími problémy nebo i kratším životem.