887. ...a tak začal život

...a tak začal život

Ležím na stole,do očí mě světla pálí,

hlasy lidí kolem slyším jako zdáli,

v duchu křičím au au moc to bolí,

snažím se myslet na něco...na cokoli...

Na chvilku to přešlo,oči se mi klíží

vím však,že se další bolest blíží...

Myslím si,jak dlouho to ještě potrvá?Dívám se na hodinky je šest ráno teprva...

Čas ubíhá,bolest stále sílí,

říkají mi,vydržte to ještě chvíli. Strašná bolest,už to nejde,

najednou to všechno přejde...

Přes rty se mi dere vzlyk,

pak ho slyším...jeho křik...

Někdo říká co už vím,

tak maminko...je to syn...

Do očí se slzy derou,

proč mi ho hned,ale berou?

Otáčím se,kam s ním jdou?

Však hlava klesá únavou.

Byla to věčnost nebo chvíle,

už ho nesou v plence bílé.

Už vidím jeho černé vlásky

a cítím tolik,tolik lásky.....

Díváme se na sebe,v očích údiv máme Tak to jsi ty?oba se v duchu ptáme.

Tak tady ho máte,podá mi ho sestra hbitě

a já poprvé držím v náruči své dítě...

Tuhle chvíli chci uchovat si v paměti,

chvíli kdy jsem dala život dítěti...