881. A přece

A přece

Hodiny odbíjí,

čas se zkracuje

a nikdo nevidí

jak těžce pracuje

ten čas proti nám

a černá budoucnost,

už se k nám stěhuje.

Peřiny povlíkáš,

pro koho neřešíš,

návštěvy nemíváš,

snadno je vyděsíš.

Chleby už nemažeš,

svačiny nebalíš,

vždyť není pro koho,

ty to moc dobře víš.

A já jen sleduji,

jaký je s tebou kříž.

Pomalu potichu

blížím se po čichu

a až tě dostihnu,

udělám neplechu.

Srovnám tě do latě,

budeš řvát proklatě,

pak poznáš naštěstí,

co je to vítězství,

bude to takové

jak říkáš bláhové.

Není to divadlo,

co tě to napadlo,

postavy nestavíš,

jen tvoje přeludy

dvouhlavé obludy.

Tak ty tu budou dál,

nevím jak dlouho stál

na prahu chalupy,

zapadl do kupy,

do kupy se senem

nikam se neženem,

možná jen do ráje,

vy běžte do háje.

Anebo na mraky,

nechme je pro draky,

ne pro ty lítací,

to už jsou přežitky.

Člověk se nevrací

pro holky pro kytky.

Nechal je za sebou,

zbudou jen výčitky,

nohy už nezebou.

A slzí loužičky,

růžové vázičky,

bez kytek sušených.

Ve svetrech omšených,

potkáme v ulici

s lahví a opicí

kámoše ze střední

jindy tak výstřední,

dnes však už bez barev,

kuklí se do larev,

budou z nich motýli,

změní se ve víly

a hvězdy svítily.

Dlouho tu nebyli,

peníze propili,

v davu se ztratili,

v řece se topili,

do dek je halili,

nakonec nevstali,

asi je dostali.

Chlad a samota

smůla a nicota,

je všude kolem nás

a přijde zas a zas,

potká nás na kole,

ve sklepě, v stodole.

Není to konečná,

tak nebuď netečná,

dotyky opětuj,

dobře si pamatuj.

Pamatuj na slunce,

nežaluj mamince,

pamatuj na moře,

spávalo v komoře,

na vítr v komíně,

netop se ve víně.

A až to všechno zvíš,

mě zase uvidíš,

držím tě za ruku,

stojím ti po boku.

Opět se shledali,

na řeči nedali.

Hodiny odbily,

oni se ztratili,

zbyl po nich zlatý prach,

má cenu mít o ně strach?