Med nebo cukr? Co je lepší?

Med jako sladidlo provází člověka od nepaměti. V dobách, kdy lidé neznali rafinovaný cukr, sloužil med jako univerzální sladidlo. V dnešní době je užití medu jako sladidla spíše věcí volby. Důvodem, proč dnes mnoho lidí sladí rafinovaným cukrem, je možná nižší cena či jednodušší použití. Ale ne vše co je levné a pohodlné, musí být také pro lidský organismus to nejlepší. Důkazem toho je obrovský výskyt obezity a dalších zdravotních komplikací, které sebou přináší. Je na každém z nás, aby se rozhodl, jestli med nebo cukr. Zde je několik základních informací, které nám tuto volbu možná usnadní.

Co charakterizuje med:

• Med je včelou zpracovaný přírodní extrakt rostlinné šťávy, obsahující vše, co rostlina získává z půdy, vody a vzduchu – cukry, minerální látky, vitamíny, rostlinné silice, aromatické látky a celou řadu dalších látek.
• Látky včelami dodávané do medu vyvolávají chemické reakce štěpící těžko vstřebatelné složité cukry na lehce vstřebatelné jednoduché cukry. Ty v lidském těle vcházejí přímo do krve a následně do buněk, a proto tělo nezatěžují procesem štěpení vyšších cukrů v játrech.
• Med je zdrojem energie.
• Med je snadno stravitelný.
• Med může podpořit léčení některých chorob.
• Slazení medem je přirozené.
• Med bychom mohli charakterizovat dokonce jako ekologicky čistý – včela zbavuje nektar či medovici nečistot, pesticidů, těžkých kovů atp.

Co charakterizuje cukr (sacharózu):

• Cukr je vyráběn průmyslově z řepy cukrovky nebo cukrové třtiny.
• Celý objem řepného cukru musí projít játry, kde se štěpí na jednodušší, a tudíž vstřebatelné cukry. Tento proces velice zatěžuje lidské tělo a ochuzuje ho o minerální látky.
• Cukr může být znečištěný již z období pěstování řepy nebo jejího zpracování.
• Slazení cukrem je nepřirozené.

A pro ty, kteří začali přemýšlet nad tím, jestli nahradit při slazení cukr medem, přinášíme ještě několik argumentů pro medovou variantu:

Jak lze nalézt v populární i odborné literatuře z oblasti medicíny, je med složen z velké části (cca 70 %) z jednoduchých cukrů. Literatura dále uvádí, že ty bez jakékoliv předchozí proměny přecházejí po konzumaci ze žaludku do střeva a z povrchu sliznice se vstřebávají do krve. Krevním oběhem se dostávají do všech tkání těla, zvláště svalů a jater, kde se při nadbytku ukládají jako glykogen (živočišný škrob, polysacharid). Při velké spotřebě (námaze) se glykogen z jater a svalové tkáně opět uvolňuje jako hroznový cukr. Nedostatek glykogenu se projevuje např. únavou a tu lze velmi rychle odstranit glycidovou stravou, z které nejjednodušší, nejvydatnější a přímo stravitelný je pouze med. Dostatečný obsah jaterního glykogenu umožňuje krýt energetickou potřebu ostatních tkání glukózou a tím brzdí odbourávání bílkovin. Med obsahuje mimo jiné především glukózu a fruktózu, několik procent sacharózy, enzymy, vitamíny, minerálie, organické kyseliny, aminokyseliny, hormonální látky a vonné látky.

Med obsahuje:

• Jednoduché cukry: jsou okamžitým zdrojem potřebné energie
• Dextriny: mají údajně hojivý vliv na lidskou kůži a sliznici
• Minerální látky: ušetříme peníze za drahé léky a potravinové doplňky
• Draslík: hlídá hospodaření s vodou v našem těle, brání nástupu svalových křečí, onemocnění cév, selhání srdeční činnosti, průjmu, horečnatým onemocněním
• Vápník a fosfor: hlídá pevnost kostí, chrupavek, zubní skloviny, úponů svalů a šlach
• Peroxid vodíku: brání zubnímu kazu
• Hořčík: udržuje optimální hladinu cholesterolu v krvi, brání nástupu kornatění tepen a vzniku arterosklerózy
• Železo: zajišťuje tvorbu červených krvinek
• Bílkoviny: jsou důležité pro vytváření buněčných systémů
• Přírodní látky: enzymy, hormony, rostlinná barviva, silice, aromatické látky, vitaminy, flavonoidy, koloidy atd. – posilují obranyschopnost organizmu, upravují životní pochody v lidském těle.

Druhy medu

Med můžeme podle původu rozdělit na květový (nektarový) a medovicový (lesní).

Květový med
Barva květového medu je vodově čistá případně lehce nazelenalá (u akátového medu), slabě žlutá až zlatavě žlutá (u řepkového a lipového medu). Květové medy jsou velmi lehce stravitelné. Vzhledem k vysokému obsahu glukózy rychle krystalizují (často i několik dní po vytočení).

Medovicový med
Barva medovicového medu je tmavě hnědá až opalizující černozelená. Má vyzrálejší aroma a ostřejší chuť. Medovicový med se získává hlavně z hmyzem přefiltrované mízy rostlin a má vysoký obsah minerálních látek (hlavně draslíku, hořčíku, fosforu) a baktericidně působících látek. Vzniká převážně v letních měsících.

V poslední době získal na popularitě speciálně upravený pastový med.

Hrubě zkrystalizovaný med se upravuje speciální, leč jednoduchou technologií, do husté pastové konzistence. Krystaly medu se drtí mezi ocelovými nebo lépe žulovými válci. Druhou metodou pastování je řízená krystalizace. Malým množstvím pastového medu naočkovaný med v nádrži se několikrát denně pomaloběžným míchadlem promíchá. Tento proces trvá většinou tři až pět dnů. V momentě, kdy med získá nádherné perleťové zabarvení, je stáčen do obalů, vhodných pro jeho předání zákazníkovi. Med je upravován do pastové konzistence, bez jakýchkoliv chemických přísad. Obě metody jsou ryze fyzikálním procesem bez sebemenšího poškození medu. Pastový med nestéká a je proto ideální jako pomazánka. Je však nutno neustále zdůrazňovat jednu jeho negativní vlastnost, která je sice poměrně známa, nebyla však dosud potvrzena zdravotnickými autoritami (ministerstvo, zdravotní ústav). Je totiž velmi, velmi návykový.

A protože nejen jídlem je člověk živ, máme tady také tip na příjemnou medovou relaxační koupel:

Zapomeňte chvíli na práci, shánění vánočních dárků, pečení cukroví, předvánoční úklid, prostě na předvánoční stres. Vyzkoušejte medovou koupel, která vám nejen zjemní pokožku, ale rovněž zlepší náladu.

Na medovou koupel budete potřebovat 1 – 2 lžíce medu na lázeň, 6 lžic jojobového oleje a 8 kapek čistého jasmínového oleje.
Oba oleje smíchejte v malé lahvičce a dobře protřepejte. Na jednu plnou vanu dejte 1 lžíci směsi olejů. Med nechte rozpustit přímo ve vodě.

Tato koupel je tak vydatná, že tělo po koupeli není třeba potírat ani krémem ani olejem.

Ilustrační foto: pixabay.com