Tělo, tvář a duše (ženy), Vídeň... Přes krásnou Moravu

Opět jsem se jednou vydal za kulturou po Evropě. Času bylo málo - a tak jen do sousední Vídně. Vybral jsem si tematickou výstavu v soukromém Leopold Museum www.leopoldmuseum.org , o které jsem se úplně náhodou dověděl. Název výstavy: „Tělo, tvář a duše (ženy)“, v originálu „Körper, Gesicht und Seele“.

Leopold Museum je v komplexu budov známých jako MQ, Museums Quartier, viz více na www.mqw.at. Už když do tohoto komplexu vejdete v letní den, jiskří to tam. Atmosféra filosofů, umělců, bohémů tam určitě je... A do toho taky rodiny s dětmi, vídeňská mládež. Čtou si, vyhřívají se na sluníčku, flirtují... Komu je co vlastní. Koukám náhodným výběrem nenápadně na hřbet knížky bohéma sedícího v polostínu na rantlu Leopoldova musea. Autora knížky neznám, jeho jméno znělo germánsky - název ovšem v angličtině: „When I was Five, I killed Myself“... Ufff, říkám si, to bude nějaký moderní anarchista, postexistencialista nebo tak něco... Pro jistotu se na něj mile usmívám. Vypadá však mírumilovně, slušně. I uši vypadalo, že má umytý... ;-) No nic, pokračoval jsem dál k cíli svého snažení. Lístek v kombinací s dalším známým vídeňským muzeem (Kunsthistorische Museum), které jsem měl v plánu taky dnes vidět, mě vyšel na jedno museum necelých 9 EUR. Celkem dobrý, říkám si, na to, že už jsme taky chvíli v Evropě...

Po vzhlédnutí výstavy jsem byl spokojen. Vždyť kde jinde na jednom místě a tak malém prostoru můžete vzhlédnout jak ženu vnímají světový malíři v posledních pěti staletích XVI.-XXI.? Ve více než stovce děl, možná dokonce dvou set děl? O tom to totiž bylo. Žena a její obraz v průběhu posledních staletí... I když jsem mohl mít výhrady k tematickému členění kurátorů a mecenášů Leopoldů do několika sekcí (pokrývající právě nejen to tělo, tvář, duši atd. ženy), kteří ji komponovali určitě podle značně subjektivních kriterií (kterým jsem já osobně asi ne vždy porozuměl, jak by si oni přáli), a tedy jsem ne vždy v některém obrazu viděl nutně to, co mi „nabízeli“. Ale když si ty obrazy poskládáte po svém, jak jsem to udělal já – nemělo to chybu.

Výstavu jsem si proto užil. Nebyli to obrazy ani erotické, jak by možná slovo „tělo“ v názvu výstavy napovídalo, mimo náznaky v dílech moderních, už z 20. století, či revoltně obscénních sem tam, nebo dokonce ze století současného, kde se zejména realizovali různé typy moderních, až rebelujících autorek ale i autorů, kteří hledají pro ženu nové postavení ve společnosti, její novou identitu. Dokonce ve výběru výstavy nebyla moc zastoupena ani renesanční či barokní náboženská nahota. Ovšem objevila se celkem expresivně v obrazech moderních autorů 20. století v uměleckých proudech, které se kratší nebo delší dobu proháněli Evropou začátku tohoto století. Chci tím naznačit, že výstava nebyla zaměřena ani zdaleka na tělo ženy, ale dle mého názoru skutečně zejména na její tvář a duši,. A stejně jsem odcházel i jako muž spokojen. Za sebe bych si tedy dovolil říci, že to byla výstava zejména o tváři a duši ženy, od renesance po 21. století.

Na koho se tedy můžete mimo jiné těšit? Mými favority byli Picasso, Marc Chagall, Lucas Cranach, Albrecht Dürer, Vincent van Gogh., Gustav Klimt, Oskar Kokoschka, Egon Schiele, Henri de Toulouse-Lautrec...

A co mně zaujalo úplně nejvíc? Pro mně dosud úplně neznámý obrázek Marc Chagalla, kterého mám rád, s názvem „Mateřství“ (Mutteschaft, Maternité), který je v tomto článku vyobrazen. Na netu jej najdete ještě např. ZDE, kde je i reprodukce k zakoupení:

Když jsem si teď brouzdal na netu, tak jsem od Chagalla našel minimálně dvě další obrázky se stejnou tématikou mateřství, viz např. ZDE a ZDE . Ale „Věc Chagall“ je už zase o něčem jiném, na samostatnou kapitolu... Tak to zase někdy příště.

V každém případě výstavu v Leopoldově museu ve Vídní vřele doporučuji. Že to není to jediné, co v tomto museu můžete ještě současně vidět, se můžete přesvědčit přímo na jejich webových stránkách. Jednou větou vás pozvu: Klimt, Schiele, Gerstl a další, jako permanentní výstava.

Po výstavě vás čeká určitě v teplém letním dnu hned přímo na náměstí Muzejní čtvrti, například přímo v zahrádce Cafe Leopold, šálek dobré kávy (nebo rovněž nealko pivo, které potěšilo mě, pokud jste autem, nebo pro vašeho řidiče) a pro odvážnější ještě navíc osvěžení v místní fontánce, která byla taky plná - a to nejen skotačícími dětmi.... Výstava trvá až do začátku října.

No a pro ty, co by se jim cesta do Vídně zdála kvůli jediné výstavě zbytečná nebo nerentabilní , spojte si to s prázdninovou jízdou po krásné jižní Moravě, ať již jedním směrem to vezměte například přes Třebíč s jeho židovským městem (UNESCO památka, nejzachovalejší ghetto snad v celé Evropě) a jeho románsko - gotickou bazilikou (další UNESCO památka), nebo cestou zpátky přes Mikulov, Pavlov (Pálava, známá to vinařská oblast, včetně příjemného koupání v rekreační nádrži poblíž), nebo u toho vezmete svá školo povinná dítka do Dolních Věstonic, kde jim ukážete nejslavnější sošku krásné Moravanky, o které se určitě i v našem celkem poničeném školství snad ještě učí, a v zahraničí se jí chlubíme...

Pro ženy navíc další možnost. Spojit výlet s nákupy ve Freeport.cz, Znojmo-Hatě zóně, kde najdete značkové zboží mnoha světových firem se skutečně velkými slevami. Nalákal jsem Vás? ;-)

Příjemnou cestu tedy...

Vídeň, 6. července 2006