Střípek dne 20 – Jsi pověrčivá?

Jak máme možnost, tak s manželem jezdíme na Šumavu, která je krásná a stále má své kouzlo, které nás vždy překvapí. Kdo ji navštíví, toho si Šumava získá. Pravidelně v květnu jezdíme na Vydru a vydáváme se z Antýglu na Čeňkovu pilu. Když byli naši potomci malí, tak se jezdilo s kočárkem a nyní chodí již po svých. Letos šel i náš malý Honzík, byla to jeho první túra a zvládl ji lépe než děvčátka. Počasí bylo krásné, sluníčko rozpouštělo poslední zbytky sněhu, které zůstaly ještě od zimy a děti si postavily ještě mini sněhuláka. V restauraci jsme si dali něco k jídlu a po příjemném odpočinku jsme se vydali na druhou část trasy. Nikdo nenaříkal, že by bolely nožičky a tak jsme ještě po cestě objevovali různé brouky, květiny, stopy od zvěře ale také jsme dětem vysvětlovali, že se odpadky nehází po lese, jako to dělají někteří lidé, ale odnesou se v batohu do koše. Příjemně unaveni jsme došli k autu a já jsem se těšila, že děti v autě aspoň na chvíli usnou a utichne jejich štěbetání a nekonečný proud jejich zvídavých otázek.

Ani dlouhá cesta děti neunavila a místo spaní se ze sedaček ozývá zpívání, štěbetání a pošťuchování. Honzík neumí ještě pořádně mluvit, tak se snaží aspoň děvčátkům do toho jejich povídání pištět a vykřikovat. Člověku jde z toho až hlava kolem, ale i tak s manželem konstatujeme, že to byl pro nás všechny krásný den .

Na rozcestí se manžel ptá, kterou cestou pojedeme a tak říkám „tudy“. Asi po dvaceti metrech nám přes cestu přeběhla černá kočka. „Jsi pověrčivá?“ zeptal se manžel. „Nejsem“, řekla jsem , jako kdyby to nevěděl. „Tak jedem tudy a nebudeme se vracet“ pronesl manžel za stálého štěbetání dětí. Ujeli jsme pár kilometrů a v první vesnici stojí na cestě auta a pár metrů před nimi je policejní páska, která ohraničuje dopravní nehodu. Děti se ptají, proč nejedeme a tak jim říkám „Je tam dopravní nehoda, tak musíme čekat, než nás pustí.“ Najednou bylo v autě ticho a děti ani nešpitly. Jen manžel do ticha pronesl, „Pro nás to byl krásný den a pro někoho to bude ten nejhorší.“ Na cestě ležela motorka, černá folie napovídala co leží pod ní a opodál měla plné ruce práce posádka záchranného vrtulníku. V tu chvíli se nám nedostávalo slov.