Filmová premiéra: Šifra mistra Leonarda

Nejočekávanější film na plátně budit emoce nedokáže

Až příliš nemilosrdný je odraz v zrcadle, které film knižní předloze Dana Browna nastavuje. Z příběhu okleštěného o všechny rafinované slepé uličky nezbývá nic víc než to, co jste si už dávno přečetli v novinách. V řadě lacině provedených scén pak nacházíte pramálo filmařské pompéznosti, která by na oplátku za nutné ústupky dodala Šifře šťávu a nový rozměr.

Už dlouho nevzbudil žádný připravovaný film takový povyk – hozenou rukavicí bestselleru desetiletí počínaje, protesty rozhořčené církve konče. Úzkostlivý Vatikán ale může být klidný. Film se zřejmě nezařadí ani po bok letošních oscarových trháků, natož aby patřil mezi legendy, které zanechají v myslích diváka patrnou jizvu. Paradox pro snímek, který v sobě údajně nese poselství otřásající základním kamenem celé vyspělé společnosti.

Kostru příběhu už by zřejmě dokázal odvyprávět i ten, koho šílenství kolem knihy naprosto minulo: Sám Leonardo DaVinci ukryl ve svých obrazech indicie směřující k pátrání po svatém grálu. Tím jak se ukáže není pohár z Ježíšovy poslední večeře, ale lůno jeho družky Máří Magdaleny, jež měla být skutečnou pokračovatelkou Jeříšova učení. Pointa obletěla svět i mnoho soudních síní dřív, než padla první klapka. Na scéně se okamžitě objevily nejrůznější ostrůvky protestujících, kteří by Brownovo dílo nejraději viděli v propadlišti dějin (zdaleka nešlo jen o církev – kniha se nelíbila ani historikům a symbologům, brojil proti ní dokonce i svaz albínů za to, že jednu z negativních postav ztvárňuje jako jejich příslušníka). Na druhé straně volaly naopak mocné armády fanoušků knihy po tom, aby se film stal její pokud možno nejvěrnější adaptací. Na Ronu Howardovi a jeho týmu, který nakonec filmová práva uzurpoval pro sebe, pak už bylo „jen“ jak s nesnadným břemenem se ctí vypořádat.

Pro knihou neposkvrněné diváky se mu nejspíš zajímavý snímek natočit podařilo. Dějové zvraty, které před řešení největší záhady dějin nečekaně postaví usedlého amerického profesora symbologie a mladou francouzskou kryptoložku, jsou totiž alespoň v první části skutečně solidním thrillerem, ze kterého občas zamrazí v zádech. Pak se ale divák začne ve vražedném tempu honiček a jen okrajově nastíněného řetězce hádanek ztrácet. Rozhodně nebude mít čas hrát si na detektiva, který záhadu luští spolu s hlavními hrdiny, spíš se bude za poklusu snažit puzzle všech souvislostí dát dohromady.

Kdo knihu četl, bude mít nejspíš pocit dítěte, které nečekaně najde dárky „od Ježíška“ v maminčině skříni – zklamání a deziluze. Teprve sledováním obnaženého příběhu na plátně nám dochází jeho mělkost a nedotaženost. Scény sledují kapitoly v knize tak věrně, že vás film absolutně nedokáže překvapit. Se smíchem (nebo v horším případě s naštvaným výrazem) přejdete „flashbackové“ odbočky, které mají nahradit rozsáhlé vysvětlující pasáže knihy a objasnit tak pozadí a motivy všech postav. Mnohdy jsou tak povrchní, že dokáží pro čtenáře rozpolcené a vícerozměrné hrdiny smrsknout do pouhých loutek, které Da Vinciho poselství vyklízejí pole. Ani slušné herecké výkony nedokáží tuto zející propast zaplnit. Působí totiž, jako by každý kopal za jiný tým, a především mezi ústřední dvojkou ne a ne vzniknout ta správná chemie. Hanks sice ztvárňuje rozpačitého profesora Langdona, který balancuje mezi profesionální ctižádostí a vlastním pudem sebezáchovy, sympaticky lidsky (kdyby se pokusil udělat z Langdona charismatického dobrodruha, příběh by ještě ztratil na už tak pokulhávající důvěryhodnosti), Andrey Tatou však svou hrdinku Sophii pojala až příliš úsporně a zdaleka v ní nevidíme tu bystrou a vtipnou mladou dámu z knihy. Nutno ale říci, že zběsilý scénář jí k tomu ani nedává příliš prostoru. Nejlépe se své role zhostil suverénní Ian McKellen (znáte ho jako Gandalfa z Pána prstenů), představující tajuplného lovce grálu a anglického rytíře každým coulem, Sira Teabinga. Jeho ztvárnění je jedním z mála momentů, které souvislosti jakž takž drží po hromadě a co je ještě vzácnější – pobaví vás. Pochvalu si zaslouží i Paul Bettany, představující bizarního albínského mnicha Silase. Na první pohled se zdá, že tvůrci měli dát Silasovi mnohem děsivější podobu, Bettanyho podmanivé herectví nakonec ale dokáže mnicha v hrůzu nahánějící, přesto ale ne černobílé stvoření proměnit.

Nad upozaděním všech charakterů, luštitelských „pamlsků“ a podle očekávání i historických odboček by se určitě daly přivřít obě oči, kdyby je přebila velkolepě vyloupnutá závěrečná pointa. Ta je ale naopak obrovskou slabinou filmu – klíčové scény vyznívají jako trapná klišé a většina hlavních hrdinů vhodí svým nelogickým odchodem ze scény divákovy do cesty další klubko nezodpovězených otázek. Úplný závěr je na druhou stranu pojatý trochu jinak než v knize (efektní závěrečná scéna u skleněné pyramidy je navíc jednou z mála, která se skutečně zařízne do paměti) Zpětně dodává příběhu jiskru a Brown si jím přeci jen pootevřel vrátka ke slibnému pokračování.

Drtivá většina filmu má ale na jeho bestseller naprosto opačný dopad – bere mu tajuplnost i důvěryhodnost, která má kořeny ve stovkách faktických zajímavostí i přesně vypointovaný spád. Většina čtenářů si příběh ve své mysli vykreslila jistě daleko zajímavěji, než jak vám ho násilně vtiskne jeho vizualizovaná podoba. Možná by bylo na místě doporučit raději sladkou nevědomost, ale strach z pravdy je skutečně asi to poslední, co by zvědavé čekatele na příběh o boření strachu z pravdy mělo zabrzdit.

Redakční poznámka - Tisková zpráva od Falconu: REKORDNÍ ŠIFRA MISTRA LEONARDA

Filmová adaptace bestselleru Dana Browna Šifra mistra Leonarda naplnila během prvního víkendu v českých kinech očekávání, které byly do ní vkládány jako do největšího hitu filmové sezony. Během prvního víkendu snímek vidělo 81 464 diváků, což je bezkonkurenčně nejlepší startovní víkend, ze všech zahraničních titulů uvedených v českých kinech od počátku roku 2006. Celkově letos překonala návštěvnost Šifry během prvního víkendu pouze domácí komedie Rafťáci. Šifra mistra Leonarda se zároveň zařadila mezi desítku filmů s historicky nejúspěšnějšími víkendovými starty v českých kinech. V pořadí filmů podle dosažených tržeb jí patří osmé místo.

Zdroj foto: www.falcon.cz