Babinet.cz  /  Magazín  /  Život žen  /  Každé naše setkání jen jitří moji jizvu v srdci

Každé naše setkání jen jitří moji jizvu v srdci

8.11.2018 - redakce Babinet.cz

Bylo mi 19 let, když jsem potkala svého muže. Já jsem byla čerstvá maturantka a on byl idolem všech dívčích srdcí na koleji. Vysoký, příjemný a patřičně sebevědomý. Každá spolužačka se snažila ho upoutat, jen aby ji pozval do kina, či na procházku. Já jsem byla nenápadná, žádné zkušenosti s muži jsem neměla a byla jsem na brigádě v knihovně, kam onen mladík docházel. Nikdy jsme spolu moc nemluvili, ale jednou mi přišel vrátit knihu a z ní trčel lístek. Chtěla jsem mu ho vrátit, že si tam něco zapomněl, ale on odpověděl, že ten lístek je pro mne. Na lístku bylo napsáno – Čekám vás v 19,00 hod před knihovnou, K. Ani se mi nechtělo věřit, že to pozvání je pro mne.

Pomalu jsme se seznamovali a také zamilovali jeden do druhého. Byla jsem šťastná, že jsem potkala toho pravého. Po šesti měsících známosti jsem zjistila, že jsem těhotná a nedokázala jsem si představit, jak tuto situaci budeme řešit. K. měl ještě rok vysoké školy před sebou. Peníze jsme neměli žádné, ale rozhodl za mne a řekl, že se vezmeme. Bydleli jsme u jedné staré paní v podkroví a já se těšila na miminko. Nic nám ke štěstí nescházelo. Byla jsem příliš zabraná sama do sebe a ani jsem nepostřehla, že manžel je stále středem zájmu svých spolužaček. Až jedna malá náhoda mi otevřela oči, ale to už se narodil náš syn. Věřila jsem, že se to všechno urovná, ale opak byl pravdou. Manžel odpromoval, nastoupil na vedoucí funkci v podniku a já jsem si myslela, že ho nevěra přešla. Až jednou u nás zazvonila žena, že je přítelkyně mého muže a že chce, abych mu povolila rozvod že jinak uvidím, jaký způsobí skandál. Stála jsem mezi dveřmi a chtělo se mi plakat, protože jsem věděla, že čekám druhé dítě.

Doma následovaly hádky, prosby a i vyhrožování. Prosila jsem manžela, aby myslel na rodinu a dostal rozum. Manžel byl panovačný, láska se někam vytratila, ale já jsem chtěla rodinu zachovat, protože jsme měli dvě děti. Manželovo zálety mne psychicky ničily a to se začalo projevovat na mém zdraví. Chodila jsem do práce, starala se o rodinu a ještě dálkově studovala jazyky. Manžel stoupal na společenském žebříčku a podle jeho slov jsem byla povinna se starat o děti, tak o něho a nesměla jsem zasahovat do jeho záletů. Která žena by se s takovým chování svého muže smířila.

Po komplikované operaci jsem poprvé odjela od své rodiny a to na léčení do lázní, kde jsem se seznámila s německy hovořícím pacientem – lékařem. Chodili jsme spolu na výstavy, do divadla, na procházky a já se najednou cítila jako znovuzrozená. Povídali jsme si o literatuře, spisovatelích a já jsem se v jeho společnosti cítila nesmírně dobře. Když jsem se po čtyřech týdnech vracela domů, tak můj přítel mně políbil ruku se slovy, že by mne chtěl opět vidět. Během roku jsme byli v telefonickém spojení. Za rok jsem opět jela na léčení a můj přítel si zaplatil stejný termín jako já. O našem vztahu neměl nikdo ponětí. Měli jsme oba pocit, že jsme se rozešli před pár dny a ne před rokem. Pomalu jsme si sdělovali své radosti i starosti, které nám život připravil. Naše přátelství se proměnilo v krásných vztah a až na konci našeho pobytu jsme se poprvé spolu milovali. Bylo to pro mne nádherné a pro přítele také. Z těchto vzpomínek jsme žili celý rok a těšili se na další setkání.

Můj rodinný život byl stále stejně nešťastný, ale svou lásku jsem dávala svým dětem, které byly již velké. Dcera končila střední školu a já opět jela na léčení spolu s přítelem.

Tenkrát nebyla velká možnost studovat v zahraničí jako nyní a když nám přítel nabídl, aby dcera studovala v zahraničí a bydlela u nich doma, byla to výborná nabídka, kterou jsme s radostí přijali. Jednalo se o jeden školní rok. Dcera mému příteli na částečný úvazek pomáhala v jeho soukromé ordinaci a byla novým způsobem života nadšená. Pro dobré výsledky dostala nabídku ještě dalšího studia, kterou přijala. Stalo se ale něco, s čím jsme ani jeden z nás nepočítali. Dcera se do mého přítele zamilovala a chtěla ho mít jen a jen pro sebe a nebrala v úvahu, že je ženatý. Zamilovaná byla jen dcera, ale přítel ne. Když se situace komplikovala čím dál víc a dcera nechtěla slyšet jeho odmítnutí, tak jí přítel řekl, že se rozvádět nechce i když nemá děti a že má rád mne a že já jsem kvůli rodině nechtěla nikdy požádat o rozvod. Pro dceru to byl šok a po svém příjezdu domů jsme se dostali do velké hádky, kdy hlavní slovo měla dcera a spílala mi do všech možných jmen a že jak jsem to mohla tátovi všechno udělat, že jsem ta nejhorší matka na světě. Snažila jsem ji svůj poklesek vysvětlit, ale nebylo to vůbec lehké. Moc jsem si přála, aby mne jako ženu pochopila, ale k tomu nedošlo. Tenkrát se mezi mnou a dcerou něco zlomilo a dcera mne od té doby nenávidí a dává mi to stále najevo.

O naší hádce manžel neví a tak to mezi mnou a dcerou stále leží jako těžký kámen . Dcera má svou rodinu, se kterou bydlí daleko, ale každé naše setkání jen jitří moji jizvu v srdci, která je vzpomínkou na krásné životní chvíle, protože přítel již několik let nežije. Snad jednou nastane čas a já si budu moci s dcerou o svém životě v klidu popovídat a pochopíme jedna druhou.

S manželem jsme se nerozvedli, ale žijeme vedle sebe stále jako dva cizinci.

 

autor: čtenářka Jana (59 let), redakčně upraveno

Máte podobnou nebo jinou zkušenost? Chcete se s ní podělit s ostatními?

Napište nám příběh svůj nebo svých blízkých a pošlete ho do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Vy pomůžete jiné ženě v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno sama.

Vaše názory

Další z magazínu

Náš tip