Babinet.cz  /  Magazín  /  Život žen  /  Proč je všechno jinak? Muže jsem vzala zpět, ale nejsem spokojená.

Proč je všechno jinak? Muže jsem vzala zpět, ale nejsem spokojená.

27.10.2018 - redakce Babinet.cz

Jsem vdaná téměř 20 let, máme dva syny, bydlíme ve svém domku a s námi manželova matka. Generační problémy jsme nikdy neměli, protože jsem se vždy snažila, aby k nim nedocházelo. Materiální ani finanční problémy nemáme, ale na rozhazování nikdy nebylo.

Bydlíme na vesnici a tak já, i manžel dojíždíme do města za prací a nyní i synové do školy. Pracuji ve stacionáři pro přestárlé osoby a tak někdy mám i noční služby, ale na ranní službu musím jezdit již o půl páté. Každý den vstávám o půl čtvrté a pro všechny chystám snídani a svačiny, až se probudí. Odpoledne po práci musím stihnout nakoupit, doma uvařit teplé jídlo, postarat se o děti, domácnost a ještě udělat něco na zahradě.

Manželství jsme měli spokojené, ani žádná rodinná krize nás nepotkala. Ale všechno se to změnilo před dvěma lety a já jsem měla pocit, že to již horší být nemůže. Manžel se zamiloval do naší blízké sousedky o které je známo, že má o hodně staršího muže, který ji toleruje přechodné známosti . Když odcházíme z domova, tak musíme chodit kolem jejich domu, protože jiná cesta tu není. A tak si sousedka mnohokrát počkala na mého muže, až půjde domů a vždy si našla důvod, aby se zastavil a prohodil pár slov. Jednou to byla rada, potom něco poslat na poště atd.

Manžel má náročné povolání, které není časově ohraničené, takže když jednou po dvou dnech nepřišel domů, tak jsem mu zavolala do práce, zda se něco nestalo. Ale tam jsem byla ubezpečena, že odjel domů. Celou noc jsem strachy nespala a představovala si to nejhorší. Další den jsem za ním zajela, že mám obavy, zda se něco nestalo. Manžel bez uzardění řekl, že se zamiloval do naší sousedky a že odchází od rodiny do jiného města, kde si spolu zařizují nový byt. Takové vysvětlení bylo jako rána z čistého nebe. Snažila jsem o klid, ale na otázku a co děti, jen odpověděl, že je nechává doma, protože se zamiloval a tak chce odejít bez závazků.

Doma, ještě před dvěma dny jsme byli spokojená rodina, plánovali jsme dovolenou a za pár hodin se vše zhroutilo. Domů jsem šla jako v mrákotách a pro slzy jsem neviděla ani na cestu. Až silné brždění a pískot pneumatik auta, kterému jsem vstoupila do cesty, mě vrátilo zpět. Řidič vyběhl ven a nadával, že jsem mu málem vběhla pod kola.

Děti byly zvyklé, že tatínek bývá někdy mimo domov a tak jsem oddalovala to, co jim jednou budu musím říct. Druhý den tchyně přišla z obchodu a prý co se říká….. Musela jsem s pravdou ven. A říkalo se mi to velice těžko, protože já jsem byla ta opuštěná a odstrčená i s dětmi.

Začala jsem pátrat, kde se stala chyba. Ale nebyla jsme ani schopna pořádně přemýšlet. Jediné co jsem si stále říkala bylo, že musím udělat vše, aby odchodem muže netrpěli hlavně chlapci. Večer jsme si sedli a já jsem jim řekla, co se stalo. Mladší syn- 12 let začal plakat a starší syn -14 let s bouchnutím dveří odešel spát.

Dny a týdny ubíhaly, mladší syn začal špatně spát, zhoršil se ve škole a co bylo horší, začal zadrhávat v řeči. Byla nutná návštěva psychologa, která potvrdila, že příčina je v našem rodinném životě, který si máme uspořádat. To jsem věděla také, ale jak vše vyřešit, když druhá strana nemá zájem. Starší syn se uzavřel do sebe a nechtěl o otci ani slyšet. Když je otec pozval na společný výlet, tak jednou to přijali celkem dobře, ale příště už odmítali, že se nechtějí s ním i jeho novou přítelkyní setkávat, když jim tak ublížil.

Snažila jsem se o manželovi mluvit dobře, ale večer jsem to vždy obrečela. Začala jsem hubnout a slzy jsem měla stále na krajíčku. Nakonec jsem dala na radu kamarádky a začala jsem jednat. Rozvádět jsem se nechtěla, věřila jsem, že to manžela přejde a také jsem znala jeho novou známost. Zašla jsem za právníkem, kde jsme sepsali potřebné dokumenty a odnesla jsem je manželovi do práce k podpisu. Nejdříve odmítal, ale když jsem mu řekla, že je dám jeho nadřízenému, tak je podepsal. Jednalo se o vyživovací povinnost vůči dětem a dohodě o návštěvách, pokud syni budou chtít.

O rozvodu jsem stále neuvažovala, řekla jsem si, že počkám do konce roku a pokud se manžel nevrátí k rodině, tak potom zažádám o rozvod. Tchyně mé rozhodnutí podporovala a stále tvrdila, že to syna přejde. Přiznala se, že taky jednou odešla od svého muže a to už měla čtyři děti, které mu nechala a šla za svojí láskou. Její láska skončila po třech měsících a s prosíkem se vrátila zpět, k manželovi.

Občas jsem manžela potkala a všimla jsem si, že nevypadá moc dobře. Sem tam se ke mně dostala nějaká ta zpráva o jeho životě, protože na vesnici si doslova lidi vidí do talíře a taková věc je voda na jejich mlýn.

Jednou tchýně přiznala, že ji syn navštívil, a já se raději neptala proč. Uběhlo 9 dlouhých měsíců, když mi manžel zavolal a chtěl se sejít. Se schůzkou jsem souhlasila. Ale přišel na ni muž, který byl unavený, pohublý a doslova na dně. Moc se omlouval a přiznal se, že svého odchodu litoval již po několika týdnech a že jestli mu já a syni můžeme odpustit, aby se mohl vrátit domů.

Se syny jsem si promluvila a po několika dnech souhlasili, aby se manžel vrátil. Všichni jsme se snažili, abychom byli opět úplná rodina, ale nebylo to vůbec jednoduché. Mladší syn stále vyžaduje moji přítomnost a starší syn je k otci velice kritický a někdy dává najevo i svou zlost a nenávist vůči němu.

Dnes je to již dva roky, co se tato událost stala. Dá se říci, že náš život se vrátil do stejných kolejí, ale jen jsme všichni prožili něco, co nám ublížilo a leží to mezi námi jako kámen. Mám co jsem chtěla, synové svého tátu, já úplnou rodinu a také svého manžela. Ale přesto nejsem spokojená.

autor: čtenářka Jiřina (43 let), redakčně upraveno

Máte podobnou nebo jinou zkušenost? Chcete se s ní podělit s ostatními?

Napište nám příběh svůj nebo svých blízkých a pošlete ho do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Vy pomůžete jiné ženě v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno sama.

 

Vaše názory

Další z magazínu

Náš tip