Babinet.cz  /  Magazín  /  Život žen  /  Emancipace neznamená pochlapit se!

Emancipace neznamená pochlapit se!

27.10.2018 - Hana F - redaktorka

Na slova emancipace a feminismus mají mnozí páni tvorstva prudkou alergickou reakci, protože boj za ženská práva jim bourá jejich tradiční hierarchii hodnot. Pro mužské ješitné ego představuje modlu jejich postavení (a to nejenom společenské), úspěch a moc. K dosažení svých cílů mají od matičky přírody v genetické výbavě dánu soutěživost alias bojovnost a agresivitu nutnou k sebeprosazování se. Za nositele mužných vlastností označila věda mužský hormon testosteron, na jehož množství v těle závisí míra soutěživosti, ješitnosti i agresivity. Jeho hladina je u každého jiná, avšak obecně platí, že muži mezi sebou rádi soutěží. Klasickou ukázku jejich vrozené bojovnosti podává už klukovská parta, kde chlapci mezi sebou bojují o post vůdce smečky a zpravidla každá parta má také svého vůdce. Úspěch lovců vždy závisel na jejich schopnosti ulovit kořist a na jeho potentní výkonnosti. Nejvýkonnější borci vždy zaujímali post vůdce smečky. V dnešní době nahradil lov mamuta hon za vyššími výdělky a potentní schopnost dobývání něžného pohlaví, s čímž souvisí mužská promiskuita.

Dnes však do mužského světa, v němž si pánové soutěží už milióny let, proniká žena, která byla původně jako kořist součástí jejich úspěchu. V současnosti jejich úspěchu konkuruje, čímž jim rozbíjí jejich tradiční hodnoty. Ochránkyně hnízda, která kdysi obdivovala jejich loveckou schopnost, a potřebovala jejich ochranu, si dnes „uloví mamuta“ sama a jejich ochranu nepotřebuje. Naopak po nich chce, aby jí pomáhali udržovat oheň a s péčí o potomky.

A tak muž považuje feministku, bourající jeho milióny let zažitý stereotyp, za vetřelce. Jeho odpor k emancipaci provází také bezradnost a zmatenost. Cítí se totiž nepotřebný. Pokud žena nechce, aby ji živil a chránil, neví, co ji má nabídnout. Avšak i feministka muže potřebuje. Nevyžaduje však od něj jeho tradiční poslání, ale naopak po něm chce to, co bylo pro něj vždy cizí – city, alias citovou oporu. Pro lovce však city znamenaly slabost, protože snižovaly jeho loveckou a bojovou schopnost. Těžko by mohl zabít zvíře, nebo nepřítele, kdyby ho litoval. Feministka tak obrací lovecký svět naruby. Chce po lovci, aby ji nedokazoval své lovecké schopnost, ale aby naopak projevil svou slabost - city. Vyžaduje tak od něj typicky ženské vlastnosti – pochopení, porozumění, vcítění se do pocitů druhých, protože dobré vztahy a city jsou smyslem jejího života. Zatímco chlapci obdivují ve své smečce sebeprosazování se, dívky ze svého spolku vyloučí příliš sebevědomou dívku, která se chce nad ně povyšovat. Avšak vlastnosti typické pro něžné pohlaví - mírumilovnost, vcítění do pocitů druhých a ohleduplnost bourají nejenom zažitý stereotyp agresivního sebeprosazování se alias bezohledný kariérismus, ale také podstatu mužského světa – soutěživost alias bojovnost.

Jenomže dámy chytly emancipaci za špatný konec. Místo toho, aby prosazovaly své hodnoty ženskými zbraněmi, začaly popírat svou přirozenost a přistoupily na mužská pravidla hry - začaly s nimi soutěžit. Snaží se jim dokazovat, že zvládnout to co oni, čímž vlastně shazují samy sebe. Vzdávají se tak nejen své ženskosti, ale zároveň podporují u pánů tvorstva jejich nadřazenost. Svou snahou vyrovnat se jim, jim dávají najevo svou podřazenost a nedokonalost. Nepodléhají však jen bojovné soutěživosti, ale, pokud se dostanou do politiky, přistupují i na mužskou hierarchii hodnot. Viz železná lady Margaret Tchacherová, která svou tvrdostí a bezohledností předčila mnohé bojovníky. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Jenomže tím pak ztrácí jejich ženský prvek v politice svůj význam.

Budoucnost lidstva závisí na spolupráci a vzájemném porozumění, na budování dobrých vztahů, a proto by ženy měly mít v politice stejné zastoupení jako muži, aby brzdily jejich přílišnou útočmost. V současné době si lidé stěžují na agresivitu, bezcitnost, egoismus a bezohlednost. Dnešní stav společnosti má na svědomí právě mužská hierarchie hodnot, což si páni tvorstva však jen těžko připustí. A bohužel i některé ženy přistoupily na tuhle agresivní hru a vrhají se také na bezohledné budování kariéry a říkají tomu emancipace. Jenomže smysl emancipace není v tom, že se budeme chovat jako chlapi a popírat tak svou přirozenost, ale v tom, že prosadíme svými zbraněmi svou ženskost. Když se pochlapíme tím rozhodně svět od agresivní bezcitnosti neosvobodíme, ale naopak ji schválíme.

Matka příroda dala lovcům agresivitu potřebnou k zabíjení a k ochraně, neboli k přežití. A zároveň vedle něj postavila ochránkyni hnízda s její mírumilovným posláním, aby brzdila jeho přílišnou útočnost. Proto by se lidstvo mělo poučit z moudré matky přírody a dát šanci oběma těmto vlastnostem, aby vládly světu v rovnováze.

Bohužel svět se bez určité míry agresivity neobejde, neboť i ženy potřebují k prosazování svých mírumilovných hodnot určitou dravost. A nejen k jejich prosazení, ale také k jejich obraně, neboť vždy se najdou militantní agresoři, pro které znamenají ohleduplnost, city a dobré vztahy úhlavního nepřítele. Zrovna tak jako se najdou militantní feministky, které si boj za rovnoprávnost pletou s nenávistí vůči mužskému pohlaví. A právě jejich útočný postoj vůči mužům, dává agresivní význam slovu feministka a emancipace, čímž podporuje jejich hodnoty.

 

Vaše názory

Další z magazínu

Náš tip