Babinet.cz  /  Magazín  /  Život žen  /  Dcera se urazila. Teď nemůžeme vídat vnoučata!

Dcera se urazila. Teď nemůžeme vídat vnoučata!

6.10.2018 - redakce Babinet.cz

Peníze až na prvním místě. Nedávno jsem poznala, že tohle bohužel platí i v rodině. A to i v takové, ve které bylo vždy vše v pořádku.

Dnes už jsem důchodkyně, která má své mateřské povinnosti daleko za sebou. Dcery jsou obě dospělé a žijí si své životy. My máme s manželem čas na sebe a konečně si aktivně užíváme zasloužilý odpočinek. Máme tři malá vnoučátka, která nám všechna ještě před pár měsíci dělala velmi častou společnost. Roli babičky jsem si nesmírně užívala a pro vnoučata bych se rozdala. Nesmělo by však dojít ke zlomu, který mi pořádně zamával životem.

Náš zeť, manžel starší dcery, nám nikdy nebyl pořádně po chuti. K práci se stavěl trochu odmítavě a nikdy na něj nebylo pořádné spolehnutí. Ona si ho však vydupala a vždy si stála za tím, že je to její život. Což je pravda. Dospělé ženě přece rodiče nemohou nijak zasahovat do partnerského života. Alespoň já a můj muž toto ctíme a zastáváme. Proto jsme vždy jen z povzdálí sledovali, jak sem tam bývá díky svému muži nešťastná. Ovšem co chtěla, to má.

Nedávno však vše vygradovalo a malér byl na světě. Mladší dcera, která má pouze jedno dítko, je maminka samoživitelka. K této životní úloze se postavila čelem a byla samostatná, nepotřebovala naši pomoc a uměla si i v této obtížnější etapě poradit sama. Došlo však jednou na otázku bydlení. Majitel bytu, ve kterém byla podnájemnicí, jí už neprodloužil smlouvu. Potřebovala vše okamžitě vyřešit. Během dvou výpovědních měsíců musela rozseknout, co bude dál. U nás složit hlavu nemohla, protože byt je malý a všem nám bylo jasné, že tohle soužití by nedělalo dobrotu. Rodiče a děti nemají být pohromadě, alespoň toto je můj názor. Půjčili jsme jí proto nemalou částku na nové bydlení. Na tři kauce a vybavení. Ze starého bytu jí totiž nic nepatřilo. Život šel dál a vše bylo v pořádku.

Až do chvíle, kdy přišla i druhá dcera s tím, že má finanční problémy. Její muž přišel o práci. Už zase! Bohužel jsme jí momentálně neměli z čeho zasponzorovat a to ji rozčílilo. Ne rozladilo, zamrzelo, nebo snad rozplakalo, ale vyloženě rozčílilo. Když jsme jí řekli, že její muž je ten, kdo by se měl finančně o svou rodinu postarat, vytkla nám půjčku, kterou jsme poskytli její mladší sestře i to, že jsme jejího muže nikdy neměli rádi. Což tak rozhodně není, vždy jsme jej respektovali, byť jsme si mysleli svoje. Pak práskla dveřmi a po vnoučatech se slehla zem.

Telefony nám nezvedá. Když ho milostivě zvedne, odsekává, štěká po nás a vydírá nás vnoučaty. Nebudou peníze, nebudou vnoučata. Nekonají se žádné návštěvy. Když jdeme navštívit my je, dcera, nebo její muž děti zapírá.

Já jsem z toho naprosto zoufalá. Můj muž však na její hru odmítá přistoupit. Já se mu vlastně nedivím, ale vnoučátka mi neuvěřitelně chybí. Dcera mi je nedá ani k telefonu. Když na ně počkám u školky, dělá scény na celé kolo. Tyhle vyhrocené situace mi strašlivě zamávaly se zdravím, a proto už ke školce nechodím.

Dávám pomalu dohromady peníze, které bych jí mohla půjčit, ale s důchodem to není žádná sláva. Samozřejmě se mi nechce vnoučátka takhle vykoupit, ale jinou možnost nevidím. V dceři jsem se šíleně zklamala. Nezbývá mi, než doufat, že se jednoho dne umoudří. Ale ten pocit nejistoty a toho, jak se jim tam vlastně vede, mě požírá každý den víc a víc.

Blanka, 63 let

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová

Vaše názory

Další z magazínu

Náš tip