Bojím se zubaře! Jak se zbavit strachu ze zubní ordinace?

Zuby vás sice pobolívají, ale vždycky to nakonec nějak dopadne. Případnou bolest rozháníte tabletami, nebo jedete podle babských rad. Nicméně někde vzadu v hlavě vás permanentně pálí myšlenka, že byste k zubaři už opravdu MĚLI jít. Pět let bez prohlídky je přece jen dost. Zaděláváte si na pěkný průšvih. Vy byste i šli. Jenže jak, když se tak strašně bojíte?

Už nejste na seznamu

Prevence je základ všeho. To platí i u péče o zuby. Preventivní prohlídky by tak měly být samozřejmostí. Když je nebudete zanedbávat, budete pod dozorem. Spoustu případných problémů vyřešíte včas a tím pádem se pak nebudete muset tolik potýkat se strachem z další návštěvy. Pravidelnými prohlídkami minimalizujete riziko, že vás zuby začnou trápit.

Pokud se ale tvrdošíjně odmítáte k zubaři dostavit, brzy budete bez zubaře úplně. Vyškrtne vás ze svého seznamu pacientů na to tata. A až vás zuby začnou bolet, je velmi pravděpodobné, že vás zpět nepřijme. Na vašem místě už prostě bude někdo svědomitější. Hledat pak měsíce zubaře s oteklou pusou a vystřelující bolestí, která neustává … to asi nebude procházka růžovou zahradou. Nakonec skončíte na pohotovosti, kde příliš ohleduplnosti nebývá. Počítáte s tím? Například v malém městě je nadlidský výkon najít zubního lékaře, který přijímá nové pacienty. Opravdu budete raději podstupovat tohle martýrium?

Jak se už nebát

Není žádná ostuda mít strach. Strach je přirozenou reakcí. Čeho se ale bojíte? Bolesti? Neznámého? Nebo zubaře jako takového? Při pohledu na zubařské křeslo je vám mdlo? Pročtěte si naše rady a překonejte konečně strach.

Koneckonců doby, kdy u zubaře něco bolelo, dávno pominuly. Dnes vše probíhá spolehlivě bez bolesti!

• Mučící zubaři z dětství

Ti už jsou pryč. Opravdu. Možná tady nikdy ani nebyli. Spousta z nás si je vytvořila v hlavě a taky v nás dost možná tento pocit někdo posiloval (kdo? Právě maminka, která se zubaře sama bála a úzkostlivě přistupovala i k nám?).

Teď už jste ale dospělí. Máte zdraví ve svých rukách. Nemusíte odevzdaně čekat, co s vámi zubař provede. Promluvte s ním. Empatický a vnímavý zubař bude sám ten první, který s vámi bude chtít hlavně mluvit. Uvolní se tím napětí.

Pokud vám však zubař nevyhovuje, včas začněte hledat nového. Žádné coby kdyby. Jestliže mu nevěříte, je to na vás. Odejděte od něj k jinému, který vám vyhovuje. Jiná možnost není. Jen dejte pozor, aby vás strach nesváděl k tomu, že si nakonec na každém něco najdete.

• Antistresový míček

Jste po rozhovoru a víte, co se bude dít. Už tím se zbavíte velkého kusu strachu. Pohodlně se usaďte do křesla. Křečovitá a ztuhlá pozice vám nepomůže. A po dobu prohlídky, nebo výkonu v dlani promačkávejte antistresový míček, nebo jiný tvárný předmět.

• Rádio

Vidíte, že zubní lékař má v ordinaci malé rádio, které je však vypnuté? Požádejte ho o zapnutí. Pak si na křesle v duchu pobrukujte. Odvedete pozornost od výkonu a nebudete tolik nervózní, když se ztratíte v melodii oblíbené písničky.

• Únikový signál

Lékař, který ke svému pacientovi přistupuje lidsky, vám sám nabídne únikový signál. Ne, neznamená to, že při signálu vyletíte z ordinace. Protože máte u zubaře ústa mimo provoz, mluvení během výkonu odpadá. Proto signál. Domluvte si jej se zubařem. Když pak signál vyšlete, znamená to pro zubaře STOPKU.

Dobrý zubař se však sám neustále ptá, jestli jste v pořádku a zda nic nebolí.

Minitipy závěrem

Máte i další drobné možnosti, které pomůžou.

• Když si už vezmete před návštěvou prášek na uklidnění, nebo si dáte panáka na kuráž, zubaři to narovinu řekněte.
• Před návštěvou se nasnídejte.
• Dejte si pár minut s inhalační tyčinkou, která má uklidňující účinky.
• Do čekárny si vezměte knížku, která vás opravdu baví. Nepřecházejte po chodbě sem tam a nepředstavujte si smyšlené hrůzy, které vás uvnitř čekají.
• Pokud vás děsí zvuk vrtačky už v čekárně, sluchátka s oblíbenou hudbou, či mluveným slovem to jistí.
• Pár hlubokých a soustředěných nádechů a výdechů vás uklidní.
• Nezapomeňte, že jdete příkladem i svým dětem. Pokud na ně hodláte strach přenášet, dětskému chrupu vůbec nepomůžete a pěstujete v nich stejný pocit, se kterým bojujete i vy.

A co vy osobně? Jak jste překonali strach ze zubaře? Poradíte ostatním v komentářích?

Napsala Bára Klímová