Chcete se zavděčit? Nepřehánějte to.

Možná sami znáte situaci, kdy si sami něco pokazíte. Mám kamaráda, který před časem pracoval u jedné realitní kanceláře v centru Prahy. Zanedlouho po nástupu mu šéf svěřil prodej bytu za velmi lukrativní cenu. Řeklo by se, že celá záležitost prodeje onoho bytu proběhle rychle, bez problémů a k plné spokojenosti všech zúčastněných stran. A skutečně - stačil jeden, dva inzeráty a zájemci se jen hrnuli. Téměř všichni nabízeli platbu hotově, někteří zkoušeli jednat o splátkách či o pozdržení prodeje než si vyřídí úvěr. Pro většinu lidí si můj kamarád "z nepochopitelných důvodů" vybral právě zájemce u něhož by koupě bytu probíhala co nejvíce komplikovaně. Dohodl se s ním na složení zálohy a pak se už jen čekalo až si dotyčný pán vyřídí úvěr. Jak to dopadlo asi tušíte sami ... Zmíněný pán nakonec úvěr nedostal, a jelikož byla záloha na koupi nevratná propadla v plné výši. Nutno dodat, že mezitím ostatní zájemci neustále volali jak se celá situace s prodejem bytu má. Tedy shrnutí: pán, který měl mého kamaráda "tak rád" za to, že mu vyhověl při vyřizování úvěru nakonec navštívil majitele realitní kanceláře a chtěl složenou zálohu zpět, přičemž si ještě na kamaráda stěžoval. Záloha se však měla stát součástí kupní ceny, a v případě, že k obchodu nedojde ze strany kupující propadne v celé výši. Prostě velký výstup a nic z toho. Šéf RK si zavolal mého kamaráda a ptal se, jak je možné, že když bylo tolik zájemců si vybral právě tohoto? On odpověděl, že mu to již slíbil a chtěl slib dodržet. Tedy co teď, zbývá oslovit předchozí zájemce o koupi. Ti už ale o nabídku neměli zájem, protože si buď již našli něco jiného nebo nabyli dojmu, že něco není v pořádku.

Podívejme se na celou věc z psychologického hlediska. Kamarád se chtěl zcela evidentně zavděčit někomu kdo na koupi bytu neměl peníze. Jelikož sám podstupuje již 4 roky psychoanalýzu, můžeme nabídnout konkrétní řešení. Kamarád žil v rodině, pro kterou všichni bohatí a úspěšní lidé byli přinejmenším podvodníci a gauneři. Tento hluboce zakořeněný postoj jeho rodičů na něho dlouho intenzivně působil po celý život, ikdyž do doby než nějakou dobu chodil do psychoanalýzy si myslel "že je to normální".

To v určitých situacích způsobilo, že měl na bohaté a úspěšné lidi vztek, zatímco těm "chudým" se snažil všemocně vyhovět - přeneseně řečeno, zavděčit se rodičům.

Jak jsme si ale ukázali, nejen že tento naučený postoj nikam nevede, ale může mít zcela opačný efekt. Naštvaný šéf, který případ dá raději někomu jinému, "okradený" klient, kamarád v depresi ... a nakonec i bez peněz. Kdo je tedy spokojen? Kamarádovo vnitřní "já", které neustále opakuje zkušenosti z dětství - někdy bohužel po celý život.

autor:Martin Hauge