XXXIV. Zlatá rybka

Zlatá rybka

- Cos to chytil?

- Zlatou rybku.

- To vidím, ale nemůžu tomu věřit.

- Proč?

- No je to divný. Že zrovna ty bys chytil zlatou rybku. Vždyť jsi nikdy nevyhrál ani ve sportce!

- Mě je to taky divný. Ale, jak vidíš, je to tak. Někdo ji asi jednou chytit musel.

- Myslíš, že už tam byla dlouho?

- Kde?

- V rybníce.

- Musela být. Jak jinak by se tam dostala, do rybníka?

- A že ji nikdo nechytil? Třeba Matějček, to je přece sportovní rybář, ten je u vody pořád.

- Napadá mě…

- Co tě napadá?

- Třeba chtěla, abych ji chytil já.

- Jak to mohla chtít? Copak může ryba něco chtít?

- No třeba i ryby něco chtějí.

- I kdyby, tak proč by se dala ulovit zrovna od tebe?

- To nemůžu vědět.

- Co s ní uděláme?

- ?

- Nepřál sis od ní už něco, ne?

- Ne.

- Tak máme k dispozici ještě všechny tři přání.

- Jak víš, že zrovna tři?

- Všude máš, že zlatá rybka plní tři přání. V pohádkách a všude. Každý to ví. Lidi to říkají.

- Lidi toho namluví.Co když plní víc? Třeba pět…nebo deset…nebo neomezeně přání. Navíc vidělas, jak je veliká. Skoro zlatý kapr.

- A už jsi s ní mluvil?

- Ty jsi dobrá! Jak mám mluvit s rybou? Říkáš, že ryby nic nechtějí a pak se mě zeptáš, jestli jsem s ní mluvil! Normální ryby nemluví.

- Ale tahle je zlatá!

- I ty mluví akorát v pohádkách.

- A až dodneška se jenom v pohádkách taky vyskytovaly! Jenomže my máme jednu doma! Tak co by nemohla mluvit! Zkoušels to vůbec?

- Nezkoušel.

- Tak vidíš.

- Pojď se mnou.

- Ty se bojíš zlatý rybky?!, že chceš abych s tebou šla do koupelny?

- Budu jistější.

- Bóže, ty jsi jak malý dítě. Tak jdeme…

***

- Proč šeptáš, neslyším!

- Necháme zhasnuto.

- Co blbneš?

- Nechci jí vyplašit!

- Vždyť na ní ani není vidět.

- Ale je tam, šplouchá. A co řekne, to uslyšíme.

- Co si budeme přát?

- Něco zkusíme.

- To nemůžeš zkoušet. Když si budeš přát nějakou blbost, tak se to stane! Tak sis to měl rozmyslet, než jsme sem vlezli.

- Co já! Ty! Kdybych si přál já, nemusel jsem jí vůbec tahat domů! Chtěl jsem, abys u toho taky byla.

- Ale já teď honem nevím.

- Prostě mi řekni nějaký svoje přání. Musím to vyslovit sám, já jsem jí ulovil.

- Narychlo fakt nevím. To musíš zodpovědně. Teď mě napadají hrozný blbosti, třeba nová barva na vlasy… Pojď pryč, to si musím ještě rozmyslet!

- A co když nevydrží?

- Kapr v tý vaně na Vánoce vydržel dva dny.

- Tohle není kapr, co já vím, jak dlouho vydrží zlatá rybka mimo rybník?! Musíme to říct hned teď.

- To nebudu. Nutíš mě k nezodpovědnosti. Teď bych třeba řekla nějakou blbost a pak toho litovala.

- MUSÍME TO ŘÍCT TEĎ! Tak já jí odnesu zpátky, když nevíš.

- Ještě jsi na ní nepromluvil. Mě se to zdá stejně divný, že by to byla zlatá rybka.

- Budu si připadat jak blázen.

- To je toho, něco vydržíš…

- Zlatá rybko, slyšíš mě?

- Mluv nahlas, vždyť má hlavu pod vodou.

- Zlatá rybko…

- Pořád nic. Co kdybys jí to zkusil napsat?

- Ty ses úplně zbláznila! Mluvit neumí, ale číst bude umět! Nebudu za totálního pošuka.

- Když myslíš. Tak to napíšu já. Musíš ale rozsvítit.

BLIK.

- Koukej!

- Co je?

- Ta ryba! Vždyť je to úplně obyčejný kapr.

- To není možný, vždyť byla zlatá! Viděli jsme to oba.

- Třeba byla nasáklá nějakou chemikálií co já vím. Nebo se třeba nějak ve vodě obarvila.

- Kdo by asi barvil kapra v rybníce?

- Každopádně zlatá není!

- Teď není! Ale byla!

- Bůhvícos viděl. A mě jsi zblbnul! Mě se to zdálo divný, že bys právě

ty chytil zlatou rybu. Tomu bych věřila u Matějčka, ne u tebe! Ten vyhrál i ve sportce.

- Pátou.

- Aspoň nějakou! Ty nikdy ani halíř. A prosázels milión! Jenom na moment jsem uvěřila, že bys přinesl domů něco rozumnýho. Jenom na moment. Aspoň můžeme toho kapra sníst, když nic jinýho.

- To ne, co když je to zlatá ryba?

- Jo, zlatá ryba bez zlata.

- Tak víš co, zavoláme Matějčka! Řekne co to je.

- Víš co si o tobě pomyslí, když řekneš, žes chytil zlatou rybu? A jakou mi uděláš ostudu?!

- To je mi jedno. Vím, co jsem viděl. Chytil jsem zlatou rybu! Zavolám Matějčkovi teď hned!

- No tak u toho být nemusím, to si šaškuj sám. Jdu pryč. Udělej lepší světlo, ať

Matějček vidí, cos to chytil.

- Květo!

- Co je?

- Co to máš na hlavě?

- ???!

- No ty vlasy.

- Ježíši, já mám přeliv jako Matějčková!