Knižní recenze: Pohřbení

V jedné z prvních knih dnes už velmi úspěšné americké autorky se setkáváme s mixem dvou žánrů, thrilleru a romantiky. Patří k sobě, anebo ne? A je vůbec taková fúze pro čtenáře únosná? Podle toho, jak se knihám Kendry Elliot daří v její domovině, nejspíše ano. Nelze ovšem pominout, že základem dobré knihy byl, je a zůstává dobrý příběh. A ten tato americká autorka bezpochyby vystavět umí.

Co z něj mohu prozradit, aniž bych vás připravila o potěšení z četby? Na začátku všeho stojí hrůzný zločin. Únos školního autobusu se skupinou dětí neznámo kým, neznámo kam, beze stopy. Až o dva roky později se jedno z unesených dětí, Chris Jacobs, z ničeho nic vynoří z lesa a dojde až na nedalekou farmu. Ani to však vyšetřovatelům nepomůže. Zbídačelé dítě trpí takovou ztrátou paměti, že není schopné poskytnout jediné vodítko k objasnění celého případu. A až o dalších 18 let později dojde k v podstatě náhodnému objevu ostatků nešťastných dětí, nyní už jen jejich kostí…

Otřesný nález znovu probudí utlumené emoce zejména u příbuzných obětí. Nyní mají jistotu, že jejich děti jsou skutečně po smrti, musí se s tím smířit a vzdát se naděje na to, že se jim možná ještě někdy vrátí domů. Jedna kostra však stále chybí. Je snad Daniel Brody, syn senátora Brodyho, přece jen ještě naživu? Jeho bratry Michael, zklamaný výsledky oficiálního vyšetřování, se pouští do pátrání na vlastní pěst.

Je jasné, že dříve nebo později se musí potkat s Jamie Jacobsovou, sestrou chlapce, nyní již dospělého muže, který jako jediný celý masakr přežil. Chris Jacobs také jako jediný ví, že jeho úchylný únosce a zároveň bestiální vrah ze světa nezmizel. Jen se stáhnul do ústraní, připravený zasáhnout ve chvíli, kdyby se snad začala rýsovat jakákoliv naděje na rozpletení celého případu. Jakmile mu začne hrozit nebezpečí, a to se stalo právě teď, po objevení ostatků zavražděných dětí, stane se jeho jediným cílem zlikvidovat jediného přeživšího, Chrise Jacobse. Přitom se ve vzduchu stále vznáší otázka, zda celý zločin je pouze jeho dílem, anebo zda jej snad vykonal na něčí rozkaz? A je to jeho jediný zločin? Celé schéma příběhu čtenář odhalí až na posledních stránkách knihy. Přesně tak, jak to také má u správného thrilleru být. Navíc s přinejmenším jedním nečekaným překvapením.

Romantická linka děje se postupně rozvíjí, jak jinak, mezi Danielem a Jamie, a to celkem logicky. Vzhledem k tomu, co oba dva mají za sebou a jakými traumaty si museli projít, není jejich sblížení nijak překotné, nakonec však k němu dojde v plném rozsahu. V reálném životě by se to zřejmě stalo také, otázkou je, zda by takový vztah, zatížený krušnou minulostí obou protagonistů a jejich traumaty, zdařile pokračoval. Protože se však jedná o jasně deklarovanou romantickou linku, očekávaní čtenáře, či spíše čtenářek,  je v tomto ohledu jasné a mohu proto prozradit, že nebude zklamáno.

Je zajímavé, že o spojení thrilleru s romantikou do jisté míry pochybuje i sama autorka. Vyplývá to z FAQs, čili často kladených otázek, na jejím vlastním webu http://www.kendraelliot.com Upozorňuje čtenáře na to, že ti, kterým romantika, resp. sex, v jejich knihách vadí, mohou příslušné pasáže snadno přeskočit bez újmy na svém čtenářském zážitku. Rovněž zajímavé je její vyjádření v tom smyslu, že, bohužel, nemůže číst dosud nevydaná díla jiných autorů a případně se k nim vyjadřovat. Obává se totiž toho, aby případně někdy v budoucnu nebyla nařčena z toho, že si, třeba nevědomky, přivlastnila a do svých knih zakomponovala nějaký cizí motiv či nápad. Což by mohlo vést až k požadavku na náhradu škody, případně soudnímu sporu, v USA zřejmě nijak neobvyklému.

Netuším, zda jsou i naši autoři takto obezřetní. Zato však vím, že Kendra Elliot během pěti let své stávající spisovatelské kariéry, konkrétně od 17. června 2012 až dosud, vydala, či spíše vychrlila, 19 (!) knižních titulů a dvacátý má vyjít letos v červnu. Přitom v takové kvalitě, že se nejen úspěšně prodávají, ale také figurují na žebříčcích bestsellerů a dostávají různé ceny. Bez ohledu na to, že na napsání každé z nich má asi tak tři měsíce času, možná ani ne. Šťastně vdaná totiž ještě pečuje o své tři dcery, dvě kočky a pejska, trpasličího německého špice. A protože Kendra Elliot zároveň své příběhy píše v šesti dějových řadách, je jasné, že při takovém tempu a pestrosti jsou její obavy z nechtěné inspirace nejspíš oprávněné.

Dočkáme se také u nás dalších příběhů Kendry Elliot? To samozřejmě záleží na tom, jak si její první u nás vydaný příběh povede na trhu, jak se jí podaří oslovit naše čtenáře. Podle vydavatele, nakladatelství Mystery Press, to prý vypadá nadějně….Nakonec knih, které zhltnete jedním dechem, abyste se si je potom dali v poklidu ještě jednou, u nás přece jen tolik nevychází.

Jitka Lenková